Bezpečí v terapii: Co musíte vědět, aby vám terapie skutečně pomohla

Bezpečí v terapii bezpečí v terapii, je stav, kdy se klient necítí ohrožený, souděný ani přinucený k něčemu, co mu neodpovídá. Also known as terapeutické bezpečí, it je to, co umožňuje, aby se otevřel, řekl to, co skutečně trápí, a začal se měnit. Když se necítíte bezpečně, váš mozek zůstává ve stavu ohrožení – a to znamená, že žádná technika, žádný návod a žádná moudrost terapeuta nebude fungovat. Nejde o to, jestli je terapeut sympatický. Jde o to, jestli se v jeho přítomnosti můžete úplně uvolnit.

Bezpečí v terapii terapeutický vztah, je vztah mezi klientem a terapeutem, který vytváří prostor pro důvěru, přijetí a společnou práci není náhodný. Vzniká z konzistentních chování: terapeut nepřerušuje, nepředpokládá, neříká, co byste měli cítit. Víte, že když se rozbijete, nebudete slyšet: „To je všechno ve vaší hlavě.“ Víte, že když se zastavíte, bude čekat. A když řeknete „to mi dělá špatně“, nebudete vysvětlovat, proč to není tak špatné. Tohle je základ. A když ho nemáte, terapie je jen rozhovor, který vás vyčerpává.

Bezpečí v terapii retraumatizace, je proces, kdy terapeutický přístup nebo prostředí znovu aktivuje traumata místo aby je léčilo není jen riziko – je to skutečná možnost, kterou mnoho lidí zažívá. Někdo vám řekne, že „musíte se podívat do traumatu“, ale neřekne vám, jak se z něj dostat. Někdo vám předloží cvičení, které vás přetíží. A když se rozpláčete, nevíte, jestli to je normální, nebo jestli jste „příliš citliví“. Tohle není terapie – to je znovuzažívání bolesti. Bezpečí znamená, že máte právo říct „zastavte“, a že to nebude považováno za odpor. Můžete říct „to nechci dělat“ – a terapeut to přijme. To je normální. To je bezpečné.

Bezpečí v terapii důvěra v terapii, je pocit, že terapeut je kompetentní, etický a nevyužívá vaši zranitelnost se nesestavuje z jednoho rozhovoru. Vzniká z drobných věcí: z toho, že se vám neztratí termín, že se nevyptává na věci, které vás nezajímají, že neříká „já bych to udělal jinak“. Je to věření, že to, co řeknete, zůstane v této místnosti. A že když budete potřebovat pomoc, nebudete muset přemýšlet, jestli vás terapeut pochopí.

Co najdete tady? Praktické příběhy o tom, jak se lidé cítili v terapii, když jim to nešlo. Jak se vypořádali s tím, že jim terapeut nevyhovoval. Jak poznali, že je čas změnit terapeuta. Jak se naučili říkat „to mi nedělá dobře“. A jak najít někoho, kdo vás opravdu neohrožuje – ale podporuje. Tady nejsou teorie. Tady jsou věci, které lidé zkusili, zklamali se, zkusili znovu – a nakonec našli cestu, kde se mohli jenom být.