Dočasné strategie bezpečí – praktické tipy pro bezpečné terapie

Když mluvíme o dočasných strategiích bezpečí, jedná se o soubor konkrétních technik, které okamžitě snižují riziko retraumatizace a posilují pocit bezpečí během terapeutického sezení. Také známé jako krátkodobé bezpečnostní opatření, tyto strategie jsou základem pro každého, kdo pracuje s traumatem nebo intenzivními emocemi.

Jedním z klíčových spojených pojmů je trauma terapie, metoda zaměřená na zpracování těžkých životních událostí a prevenci retraumatizace. Trauma terapie často využívá EMDR, oční pohyby propojené s revelací emocí, které pomáhají klientovi stabilizovat vzpomínky. Další metoda, DBT, dialektická behaviorální terapie, se soustředí na regulaci emocí a rozvoj dovedností v krizových situacích. Tyto tři entity – dočasné strategie bezpečí, trauma terapie a EMDR/DBT – vytvářejí vzájemně podporující trojici, kde každá komponenta posiluje ostatní.

Jak fungují dočasné strategie bezpečí v praxi?

První krok je identifikace spouštěčů: terapeut společně s klientem rozpozná situace, které mohou vyvolat silnou úzkost nebo flashback. Pak následuje nastavení bezpečného rámce, což zahrnuje jasné dohodnuté signály (např. „stop“, „pauza“) a pilotní techniky dýchání či uzemňování. Další součástí je vytvoření „bezpečného místa“ v mysli klienta pomocí vizualizace, která může být později aktivována během obtížných momentů.

Pro klienty s BPD nebo PTSD jsou dočasné strategie bezpečí často první obrannou linií před hlubšími psychickými zásahy. V DBT se používá tzv. krizová karta, kde jsou rychle dostupné dovednosti jako “Radikální akceptace” nebo “Uzemňovací cvičení”. V EMDR se po každém bloku zpracování vloží krátká „stabilizační“ fáze, během níž klient opakuje bezpečnostní techniky, aby se vyhnul přetížení.

Další důležitý aspekt je monitorování a revize. Po každém sezení terapeut i klient zhodnotí, zda se vybraná strategie je dostatečně ochranná, nebo zda je potřeba ji upravit. Tento cyklus zpětné vazby zajišťuje, že bezpečnostní opatření zůstávají „dočasná“, ale zároveň dostatečně robustní pro aktuální potřeby.

U klientů trpících ADHD nebo úzkostmi může být krátkodobé plánování součástí strategií: např. vytvoření konkrétního časového okna pro intenzivní emoční práci, během kterého jsou aktivovány jen kontrolované techniky. Tím se snižuje riziko přetížení a zvyšuje pocit předvídatelnosti.

Všechny výše uvedené postupy přispívají k hlavnímu výhodovému vztahu: dočasné strategie bezpečí vyžadují jasnou komunikaci, umožňují flexibilní reakci na aktuální stav klienta a posilují terapeutický vztah. Díky tomu se zvyšuje míra úspěšnosti i v náročných případech, jako jsou trauma, BPD nebo kombinované diagnózy.

V následujícím seznamu najdete konkrétní články, které se těmito tématy zabývají podrobně: od přípravy na první konzultaci, přes praktické bezpečnostní zásady v traumaterapii, až po výběr vhodného terapeuta či změnu terapeutického přístupu. Prohlédněte si je a zjistěte, které dočasné strategie jsou pro vás nejvhodnější.