ADHD komunikace: Jak lépe komunikovat s osobou s ADHD a zlepšit vztahy

When talking to someone with ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou, která ovlivňuje schopnost udržet pozornost, organizovat myšlenky a řídit impulzy. Also known as ADD, it isn't about laziness or lack of willpower — it's a neurodevelopmental difference that changes how the brain processes information. Pokud jste někdy cítili, že s někým s ADHD mluvíte do prázdného prostoru, nejste sami. To není osobní útok. To je rozdíl v komunikaci s ADHD, způsob, jakým lidé s poruchou pozornosti přijímají, zpracovávají a odpovídají na informace. Je to jako mluvit s někým, kdo má jiný operační systém — stejná slova, jiný výsledek.

Nejčastější chyba? Předpokládat, že pokud někdo nevypadá, že poslouchá, tak nechce. Ve skutečnosti je to často právě opak. Lidé s ADHD často poslouchají intenzivněji, ale jejich mozek přeskakuje mezi myšlenkami, jako by měl otevřených 10 karet ve prohlížeči. Když jim řeknete: „Myslíš na to?“, odpověď je: „Ano, ale nevím, o čem.“ To není odmítnutí. To je exekutivní funkce, soubor mozkových procesů, které řídí plánování, pozornost, paměť a kontrolu impulzů — a u lidí s ADHD jsou oslabené. A když se vám někdo při hovoru vzdálí, neznamená to, že vás nechce. Znamená to, že jeho mozek potřebuje jiný přístup — kratší věty, vizuální pomůcky, jasnější hranice.

Co opravdu funguje v praxi?

Nejúčinnější metoda není nácvik poslouchání — je to změna způsobu, jak předáváte informace. Když řeknete: „Musíme to dodělat do pátku“, mozek s ADHD si vybere jen slovo „pátek“ a zbytek zahodí. Ale když řeknete: „Dnes si napiš, co musíš udělat do pátku, a pak si to vyznačíš na kalendáři“, získáte odpověď. To není manipulace. To je přizpůsobení. Věda ukazuje, že lidé s ADHD lépe reagují na konkrétní, krátké pokyny, fyzické časovače a vizuální napomáhání — ne na dlouhé vysvětlování. A když se někdo ztratí v hovoru, nezkoušejte to znovu. Zastavte. Zeptejte se: „Kde jsme teď?“ Tímto jednoduchým krokem znovu připojíte komunikaci.

Ve vztazích to znamená: místo toho, abyste se snažili „přesvědčit“ druhého, začněte tím, že ho pochopíte. Co mu přesně způsobuje, že se ztrácí? Je to příliš mnoho informací najednou? Je to strach, že to nezvládne? Je to únavu? V článcích níže najdete reálné příklady, jak to vypadá v praxi — od párových konfliktů přes rodinné rozhovory až po práci. Některé metody vycházejí z kognitivně-behaviorální terapie, jiné z praktických triků, které už lidé v Česku zkoušeli a fungují. Nejde o to, aby se někdo změnil. Jde o to, abyste se oba naučili mluvit stejným jazykem.