Kulturně citlivá terapie: Když terapie rozumí vašemu původu

When working with kulturně citlivá terapie, přístup, který bere v úvahu, jak vaše kultura, původ, jazyk a sociální prostředí tvarují vaše myšlenky, city a chování. Also known as kulturově orientovaná terapie, it není jen doplněk – je základní součástí účinné léčby, když přicházíte z jiného kulturního prostředí nebo se cítíte jako cizinec i ve vlastním domě. Mnoho lidí přichází do terapie s tíhou, kterou neumí pojmenovat – a neproto, že by byli zmatení. Ale protože některé věci, které pro vás znamenají bezpečí, pro terapeuta zní jako překážka. A naopak.

Kulturně citlivá terapie neznamená, že terapeut musí znát vaši tradici zpaměti. Znamená, že chápe: proč se někdo zastaví, když se zmíní o rodině; proč někdo nechce mluvit o emocích, protože to v jeho kultuře znamená slabost; proč někdo nevěří lékům, protože jejich rodiče je považovali za „západní kouzlo“. Tady nejde o překlad slov – jde o překlad zkušenosti. A to se nedá naučit v učebnici. Musíte to cítit.

Tato terapie se dotýká i těch, kdo se cítí mezi dvěma světy – ti, kdo přišli do Česka z jiné země, ti, kdo jsou narozeni zde, ale jejich rodiče mluvili jiným jazykem, ti, kdo se cítí, že jejich původ je něco, co se nemá mluvit. etnická identita, vaše příslušnost ke skupině, která vás tvarovala od narození může být zdrojem síly – nebo zdrojem bolesti, když ji nikdo nevidí. A když terapeut neví, jak se na ni podívat, může se stát, že vás slyší, ale neslyší. Tohle není o politické správnosti. Je to o tom, aby terapie fungovala.

migrace a psychika, jak se změny místa, jazyka a společnosti promítají do vnitřního světa je jedna z nejčastějších realit, které se v našich článcích objevují. Lidé, kteří přišli do Česka, často nesou zatížení, které není vidět – nejen traumata z minulosti, ale i každodenní napětí, kdy se musíte přizpůsobovat, vysvětlovat, opravovat, vysvětlovat znovu. A když se v terapii nezmiňujete o tom, protože si myslíte, že to není důležité – terapeut to nevidí. A vy se cítíte, že jste neúplní.

Když hledáte terapeuta, neptejte se jen, zda pracuje s úzkostí nebo depresí. Zeptejte se: Co když řeknu, že moje matka mi říkala, že pláč je znamení slabosti? Co když mi rodina říká, že se o psychiku nemluví? Co když se cítím jako cizinec i tady? Pokud se terapeut na to podívá jako na „problém“, nebo se pokusí to „napravit“ – běžte dál. Pokud se na to podívá jako na část vaší příběhu – tam je místo, kde můžete začít.

V našich článcích najdete, jak se tiché bolesti, které vycházejí z vašeho původu, promítají do vztahů, do práce, do spánku. Najdete příběhy lidí, kteří se naučili mluvit o tom, co jim nikdo neukázal, jak najít terapeuta, který neříká „to je normální“, ale „řekni mi, jak to pro tebe zní“. A najdete i praktické rady – jak si sami vytvořit bezpečný prostor, když se v terapii necítíte plně přijati.

Není potřeba mluvit o tom, co vás těží – ale je potřeba, aby váš terapeut věděl, že to existuje. A že to nemusí být „porucha“. Může to být jen váš život – a to je důvod, proč kulturně citlivá terapie není volba. Je to základ.