Sebestimulace: Jak se sama podporovat při úzkosti, stresu a vyhoření

Sebestimulace je sebestimulace, schopnost sama sebe podpořit emocionálně i chovatelsky během těžkých dob, aniž bys čekala na pomoc od ostatních. Also known as sebepodpora, it není o tom, že bys měla být vždy silná – ale o tom, jak najít v sobě malé, ale skutečné záchranné body, když se všechno zhroutí.

Nejde o to, aby sis opakovala: „Jsem dobrá“, když se cítíš hrozně. Jde o to, že když ti někdo řekne, že máš „pouze úzkost“, ty víš, že to není pouze nějaký pocit – je to tělo, které ti křičí, že potřebuje pauzu. Sebestimulace v tomto případě znamená například zastavit se, vypnout telefon, vypít sklenici vody a říct si: „Teď neřeším všechno. Stačí, že dýchám.“ Takhle jednoduše. A přesto to funguje. Věda ukazuje, že lidé, kteří pravidelně používají sebestimulaci, mají nižší úroveň stresu a rychleji se zotavují z emocionálních zranění. A to i bez terapie. Ale když ji máš, sebestimulace ti dává nástroje, které ti pomohou mezi sezeními.

Sebestimulace není výlučně osobní záležitost. Je to součást emocionální regulace, schopnosti rozpoznat, přijmout a řídit své emoce místo toho, aby tě ovládaly. A ta se naučíš nejen v terapii – ale i tím, že začneš všímat, co ti skutečně pomáhá. Někdo potřebuje psát, někdo poslouchá hudbu, někdo jde na procházku a říká si: „Tady jsem.“ Všechny tyto věci jsou formy sebestimulace. A když je používáš pravidelně, začneš mít větší kontrolu nad tím, jak reaguješ na stres. To je ten rozdíl mezi tím, když tě něco zničí, a tím, když tě to zraní, ale nezničí.

Co se týče sebehodnocení, pravidelného posuzování svého stavu pomocí jednoduchých otázek, které ti pomáhají vidět pokrok, i když je malý, je to jako mít vlastní vnitřní kompas. Mnoho terapeutů v Česku používá dotazníky jako CORE-OM nebo ORS – ale ty můžeš začít i bez nich. Každý večer si prostě polož otázku: „Co mi dnes pomohlo?“ A neříkej: „Nic.“ Vždycky je tam něco. Možná jsi spala lépe. Možná jsi se nezlobila na přítele. Možná jsi jen seděla a nesmála se. To všechno je pokrok. A ten se počítá. Nejen v terapii. Ale v tvém životě.

Sebestimulace není náhrada psychoterapie. Ale je to to, co ti umožňuje, aby terapie vůbec měla šanci fungovat. Když jsi při sezení s terapeutem připravená, když víš, co ti dělá špatně a co ti trochu pomáhá, můžeš jít dál než jen „popisovat bolest“. Můžeš začít stavět nové zvyky. A to je ta pravá změna. V tomto sbírce článků najdeš praktické nástroje – od způsobů, jak se sama uklidnit při úzkosti, až po to, jak vytvořit vlastní rituál, který ti dá pocit bezpečí. Všechno to, co se týká sebestimulace, je tady – bez flustru, bez nářků, jen s tím, co funguje skutečně.