Teorie mysli: Jak rozumíme pocitům a myšlenkám druhých

Teorie mysli je teorie mysli, schopnost pochopit, že jiní lidé mají vlastní myšlenky, city a přesvědčení, která se mohou lišit od našich. Also known as sociální kognice, it je základní nástroj, který nám umožňuje předvídat, co někdo řekne nebo udělá, jen podle toho, co si myslí. Bez ní bychom byli jako lidé, kteří nechápou, proč někdo se zlobí, když se jen usměje — nebo proč někdo mlčí, když by měl mluvit.

Teorie mysli se vyvíjí u dětí kolem třetího roku života, ale u některých lidí — například u lidí s autismem — je oslabená nebo zcela absentní. To neznamená, že nejsou laskaví nebo citliví, ale že jim chybí automatický vnitřní překladač, který by jim řekl: „On to asi myslel jinak.“ V terapii to často vypadá tak, že klient říká: „Nechápu, proč se ona na mě zlobila.“ A terapeut se ptá: „Co si podle tebe myslela, když to řekla?“ A často je odpověď: „Že mě nenávidí.“

Teorie mysli není jen o rozpoznávání emocí — je to i o tom, jak si lidé vytvářejí příběhy o tom, co se děje v hlavách druhých. A když ty příběhy jsou špatné — třeba „všichni mě nenávidí“ nebo „nikdo mě nechápe“ — může to vést k úzkosti, izolaci nebo konfliktům ve vztazích. To je přesně ten bod, kde psychoterapie pomáhá: nejenom říct, že to není pravda, ale naučit, jak tyto předpoklady testovat, zkontrolovat a měnit.

Ve skupinové terapii, v párové terapii nebo při práci s ADHD a poruchami osobnosti se teorie mysli často stává klíčovým cílem. Lidé se učí, jak pozorovat jazyk těla, jak rozpoznat, kdy někdo jen vzdychá, a kdy opravdu říká: „Nemám sílu.“ A když to začnou vidět, změní se i jejich vztahy — ne proto, že se něco okamžitě vyřeší, ale protože přestanou hádat a začnou ptát.

Teorie mysli není něco, co máš nebo nemáš. Je to dovednost, kterou můžeš trénovat. A právě to najdeš v článcích níže — od toho, jak děti učíme rozpoznávat city, přes to, jak poruchy osobnosti ovlivňují schopnost vnímat druhé, až po to, jak terapeutický vztah sám o sobě funguje jako cvičení na teorii mysli — když terapeut opravdu slyší, co neříkáš, a ty se začneš učit, že to neznamená, že ti někdo čte myšlenky.