Psychoterapie při životní krizi: Jak pomoci při rozchodu, ztrátě a vyhoření

Psychoterapie při životní krizi: Jak pomoci při rozchodu, ztrátě a vyhoření

Když se celý svět zhroutí - a nevíte, kam dál

Nejsou to jen slova. To je ticho po telefonátu, kdy vás opustil ten, kdo vás znal lépe než sebe. To je prázdné místo u stolu, kde už nikdy nesedne ta osoba, která vás dělala celou. To je ráno, kdy vás probudí unava, ale ne radost, a kdy každý úkol působí jako horolezecká stěna bez lan. To je životní krize. A nejde o to, že jste „slabí“ nebo „neudržujete náladu“. Jde o to, že vaše staré způsoby, jak přežít, přestaly fungovat. A to je normální. Ale neznamená to, že musíte přežít to samotní.

Psychoterapie při životní krizi není o tom, vás „napravit“. Je to o tom, aby někdo seděl vedle vás v tom chaosu - a nepřešel na druhou stranu. Neříká vám, co máte dělat. Neříká, že to „všechno bude lepší“. A určitě neváží vaše bolest s tím, co prožil jeho bratr nebo kamarád. To je přesně to, co nesmíte dělat. A přesto to mnoho terapeutů dělá. A proto lidé přestávají chodit.

Co je vlastně životní krize - a proč se to nestane jen „někomu jinému“

Životní krize není nemoc. Není to diagnóza, kterou si dáte do papírového souboru. Je to stav, kdy vaše vnitřní systém - vaše přesvědčení, způsoby, jak se orientovat, jak se cítit v pořádku - se rozpadá. A to se stává nečekaně. Po deseti letech vztahu, kdy jste si mysleli, že jste na tom dobře. Po náhlé ztrátě. Po měsících, kdy jste dělali víc, než jste mohli, a už jste nevěděli, proč.

Podle studie Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z roku 2022 je 68 % případů vyhoření spojených s pracovním prostředím. Ale to neznamená, že jste „příliš citliví“. Znamená to, že systém, ve kterém jste, vás vypil. U rozchodu je časté, že lidé hledají odpověď: „Proč to pro mě nebylo dostatečné?“ Ale odpověď neleží v tom, co jste udělali špatně. Leží v tom, že vztah už nebyl živý. A to je bolest, kterou nemůžete vyměnit za větu „všechno má svůj čas“.

Truchlení po ztrátě není úkol, který se musíte „dokončit“. Je to cesta, která trvá průměrně 18 měsíců. U 25 % lidí se přemění v chronické truchlení - když byl vztah závislý, ambivalentní, nebo když nemáte nikoho, kdo by vás poslechl. A to je přesně ten moment, kdy potřebujete terapeuta, který neříká „bude to lepší“, ale říká: „Tady jsem. A vím, že to teď zní nemožné.“

Krizová intervence: Co je to a proč to funguje, když jiné ne

Tradiční psychoterapie se zaměřuje na kořeny. Co se stalo v dětství? Jaký vztah měli vaši rodiče? Co vás naučilo, že jste „málo hodní“? Krizová intervence to neřeší. A to je její síla.

Je to krátkodobá, cílená podpora. 4 až 12 sezení. Cíl není pochopit celý váš život. Cíl je, abyste přežili následující týden. A příští měsíc. A abyste získali zpět trochu kontroly. Podle Vodáčkové (2007) je efektivní v 70-80 % případů. Ale jen pokud je provedena správně.

První věc, kterou terapeut nesmí udělat: radit. Neříká vám: „Vezmi si dovolenou.“ Neříká: „Změň práci.“ Neříká: „Najdi si nového partnera.“ To byste se jen naučili záviset na něm. Místo toho se ptá: „Co byste chtěli, aby se změnilo?“ A pak: „Co byste mohli udělat, aby to trochu začalo být jinak?“

Podle manuálu „Krize - manuál pro naši duši“ od Dalibora Špoka (2022) je prvních 2-3 týdny po rozchodu ideálně věnovat pouze emocionálnímu zpracování. Bez rozhodování. Bez zavolání bývalému. Bez přemýšlení, co byste měli říct. Jen sedět s tou bolestí. A nechat ji být. To je první krok k tomu, abyste se znovu naučili dýchat.

Když se vám zdá, že jste „zbláznení“ - a proč to není špatné

Prof. MUDr. Jiří Raboch z Psychiatrické kliniky 1. LF UK říká, že 42 % lidí přichází do krizové intervence s představou, že se „zbláznilo“. A to je normální. Když vás něco zcela zvrhne - rozchod, ztráta, vyhoření - váš mozek neví, jak se s tím vypořádat. Začínáte mít nespavost. Váš tělo je napjaté. Myslíte, že jste „přestali být sebou“. Možná i přemýšlíte, jestli jste „psychicky nemocní“.

Ale to není psychóza. To je psychospirituální krize. Podle Assagioliho (1965) je to přeměna. Vnitřní proces, kdy se starý „já“ rozpadá, aby mohlo vzniknout nové. Může to vypadat jako úzkost, halucinace, nebo pocit, že „všechno je nesmysl“. Ale to je přesně ten moment, kdy se člověk začíná ptát: „Proč jsem žil takhle?“ A to je začátek pravé změny.

Terapeut, který vás v tomto okamžiku „diagnostikuje“ nebo vás chce hospitalizovat, vás vlastně odcizuje od vlastního procesu. Ale terapeut, který řekne: „To, co zažíváte, je časté. A není to nemožné. Můžeme to projít spolu.“ - ten vás vlastně osvobozuje.

Co se stane, když terapeut poruší pravidla - a jak to poznat

Podle dat z Therapeuta.cz z prosince 2022 je 32 % negativních recenzí způsobeno tím, že terapeut „radil, co mám dělat“. A to je přesně ten bod, kde pomáhání přestává být pomocí.

Když vám terapeut řekne: „Měla bys se rozhodnout pro rozvod.“ nebo „Změň si práci, jinak to budeš zvládat jako já.“ nebo „Můj bratr prožil to samé - a pak se mu to všechno vyřešilo.“ - přestáváte být klient. Stáváte se jeho příběhem. A to je nebezpečné. Ztrácíte svou vlastní hlas. A začínáte věřit, že bez něj nejste schopni rozhodovat.

Uživatelka „ZtracenáMáma“ na Facebooku popisuje: „Když terapeut začal porovnávat mou ztrátu s příběhem svého bratra, přestala jsem chodit. To je přesně to, co nesmíte dělat.“

Pravidla krizové intervence jsou jednoduchá, ale nesmí se porušovat:

• Nesmíte radit. Místo toho pomáháte najít vlastní cestu.
• Nepřeceňujte možnosti. Neříkejte: „To zvládnete za týden.“
• Nepsychiatrizujte. Neříkejte: „Máte deprese.“ Pokud nevíte.
• Neapelujte na vůli. Neříkejte: „Musíte to překonat.“
• Nebagatelizujte. Neříkejte: „To je normální.“
• Nesrovnávejte. Vaše bolest není „menší“ než něčí jiné.
• Neposuzujte. Neříkejte: „To jste udělali špatně.“
• Nekritizujte. Neříkejte: „Proč jste to neudělal dřív?“
• Nesmíte rozhodovat za vás. To je vaše životní cesta. Ne jeho.

Tyto pravidla nejsou jen teorie. Jsou to hranice, které chrání vaši autonomii. A bez nich není žádná terapie - jen manipulace.

Co funguje při rozchodu, ztrátě a vyhoření - a co ne

Při rozchodu je klíčové „pojmenovat to, co chcete změnit“. Podle doc. Hany Bašté (2021) to zvyšuje pravděpodobnost úspěchu o 60 %. Místo toho, abyste se ptali: „Proč mě opustil?“, zeptejte se: „Co já chci?“ A pak: „Kam chci jít?“

Při ztrátě blízké osoby je klíčové mít prostor pro truchlení. Není to o tom „překonat“. Je to o tom, jak si pamatujete. Jak se učíte žít s tím, že už tam není. A to trvá. 18 měsíců. A u 25 % lidí to přechází do chronické formy - když není podpora, když je vztah závislý, když se cítíte ztracení. V takovém případě je potřeba dlouhodobější psychodynamická terapie. Ta má úspěšnost 75 % při zpracování ztráty, podle Psychologie.cz (2023).

Při vyhoření je klíčové identifikovat příčinu. 68 % případů je spojeno s pracovním prostředím. Ale 22 % s osobními vztahy. A 10 % s kombinací. Kognitivně behaviorální terapie má úspěšnost 65 %, podle metaanalýzy České psychologické společnosti z roku 2022. Ale nejde jen o techniky. Jde o to, abyste se naučili říct: „Nemůžu to dělat dál.“ A to je nejtěžší krok.

Co máte na výběr - a jak najít správnou pomoc

V České republice je 3 245 certifikovaných psychoterapeutů. To je 3,1 na 10 000 obyvatel. Krizová pomoc je dostupná přes 17 krizových center po celé ČR. Neziskové organizace jako „Je spousta důvodů pro život“ mají 24/7 linku. A od ledna 2023 můžete použít aplikaci KrizeHelp - která vás nejprve podpoří chatbotem a pak propojí s terapeutem.

Ceny se pohybují od 500 Kč u neziskovek až po 2 500 Kč u soukromých klinik. Průměrná cena je 1 250 Kč za 50 minut. Ale nejde o cenu. Jde o to, jestli terapeut respektuje vaši autonomii. Pokud vám v prvním sezení řekne: „To je deprese, vezměte léky.“ - odejděte. Pokud vám řekne: „Jak se to pro vás mění?“ - můžete zůstat.

Podle průzkumu SANEP z roku 2021 hledá profesionální pomoc při životní krizi 43 % populace. Nejčastěji ženy ve věku 30-45 let (68 %) a muži ve věku 40-55 let (52 %). A to je důležité: nejste sami. A nejste slabí. Jste lidé, kteří přežili to, co mnozí nezvládli.

Co dělat, když ještě nejste připraveni na terapii

Není všechno všechno. A není všechno ihned. Pokud si nemůžete dovolit terapii, nebo se nechcete ještě podívat na někoho - můžete začít sám.

• Pište. Pište každý den 10 minut. Co cítíte? Co vás bolí? Co byste chtěli změnit? Bez hodnocení. Jen zaznamenávejte.
• Najděte jednoho člověka, kterému můžete říct: „Dnes je to špatné.“ Ne musíte všechno vysvětlovat. Stačí toto.
• Nezakazujte sobě smutek. Je to váš proces. Není to „slabost“.
• Nezatěžujte se rozhodováním. V prvních týdnech po rozchodu neřešte bydlení, peníze, vztahy. Nechte si čas.
• Vyberte si jednu malou věc, která vás trochu uklidní. Káva ráno. Procházka. Hudba. To je dost.

Nejde o to, aby všechno bylo v pořádku. Jde o to, abyste se naučili žít s tím, že to není. A to je první krok k tomu, aby se stalo jinak.

Co dělat dál - když se začnete cítit trochu lépe

Když se začnete cítit trochu lépe, nevraťte se do starého života. Vraťte se do nového. Nejde o to, aby jste „zapomněli“. Jde o to, aby jste se naučili žít s tím, co zůstalo. A s tím, co jste se stali.

Při rozchodu se můžete ptát: „Co jsem se naučil o sobě?“ Při ztrátě: „Jak si pamatuji tu osobu?“ Při vyhoření: „Co mi dává smysl?“

Nejde o to, aby všechno bylo v pořádku. Jde o to, abyste se naučili žít s tím, že to není. A to je první krok k tomu, aby se stalo jinak.