Stojíte v čekárně, srdce buší, ruce se třesou. Chystáte se říct terapeutovi něco, co jste nikdy nikomu neřekli. A pak vás napadne: co když to prozradí? Tato otázka trápí každého, kdo se rozhodne pro terapii. A právě proto je mlčenlivost terapeuta nejdůležitější základ celého procesu. Bez ní by terapie prostě neexistovala.

Co znamená mlčenlivost terapeuta v praxi?

Mlčenlivost není jen „neříkej to nikomu“. Je to právní a etická povinnost, která se vztahuje na všechno, co slyšíte v terapeutické místnosti. To zahrnuje vaše myšlenky, city, příběhy, sny, strachy - i to, co jste řekli v momentě, kdy jste se cítili zcela bez ochrany. Terapeut nesmí o tom mluvit s přáteli, rodinou, ani s kolegy - pokud nejsou výjimky stanovené zákonem.

V České republice je tato povinnost zakotvená v zákoně č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Podle § 51 odst. 5 je každý poskytovatel zdravotních služeb - včetně psychologa, terapeuta nebo sociálního pracovníka - povinen zachovávat tajemství všech informací, které získal při poskytování péče. To platí i po skončení terapie. Ano, i když jste přestali chodit, terapeut je stále vázán mlčenlivostí.

Kdy může terapeut něco prozradit?

Není to absolutní zákaz. Existují jasné, zákonem definované výjimky. A ty jsou jen pár.

• Ohrožení dítěte - pokud terapeut má důvodné podezření, že dítě je týráno, zanedbáváno nebo vystavováno vážnému nebezpečí, je povinen ohlásit to orgánu sociálně-právní ochrany dětí. To je jediná situace, kdy musí informovat úřad, i když klient odmítne.
• Plán na závažný trestný čin - pokud klient řekne, že chce zabít někoho, znásilnit, nebo spáchat útok na veřejnost, terapeut je povinen informovat policii. Ne jen podezření, ale konkrétní plán. Například: „Chci zastřelit svého bývalého přítele v pátek večer.“ To je výjimka. „Mám strašné myšlenky o tom, jak bych ho zabil“ - to není.
• Sebevražedný plán - pokud klient má jasný plán, prostředky a čas na sebevraždu, terapeut může - a někdy musí - upozornit rodinu nebo zavolat záchranáře. Ale i tady je důležité: nejprve se pokusí s klientem o tom mluvit, získat jeho souhlas, nebo ho přimět k přijetí pomoci. Prozrazení je poslední možností.
• Soudní proces - pokud klient podá žalobu proti terapeutovi, ten může v rámci obrany využít jen ty informace, které jsou nezbytné pro obranu. Ne všechno, co se řeklo.

Uživatel z Redditu, který se jmenuje „AnonymniKlient“, napsal: „Měl jsem strach, že terapeutka prozradí mé sebeublížení, ale vysvětlila mi, že to udělá jen pokud budu chtít ublížit sobě nebo někomu jinému - to mě uklidnilo a mohl jsem otevřeně mluvit.“ Toto je přesně ten okamžik, kdy mlčenlivost funguje - jako bezpečná síť, ne jako past.

Co terapeut NEMŮŽE prozradit?

Tady je to, co většina lidí špatně pochopí:

• Užívání drog - pokud klient řekne, že užívá marihuánu, kokain nebo jiné látky, terapeut to nesmí ohlásit sociální službě, zaměstnavateli ani lékaři. Pokud nejde o ohrožení dítěte nebo plán na trestný čin, je to tajemství.
• Finanční problémy - dluhy, bankrot, nelegální příjmy - všechno to zůstává v místnosti.
• Sexuální preference nebo činy - pokud nejde o trestný čin nebo ohrožení nezletilého, je to výhradně vaše věc.
• Nečinnost vůči trestnému činu - pokud klient řekne: „Dřív jsem okradl obchod, ale už to nechci dělat.“ Terapeut to nesmí hlásit. Nežije se podle zákona „kdo ví, musí hlásit“. Pouze v případě plánovaného trestného činu je povinnost aktivní.

Hana Fidesová z Právní poradny v roce 2014 jasně řekla: „Pokud klient mluví o užívání drog, psycholog tuto skutečnost nesmí ohlásit sociálce.“ To je důležité. Mnoho lidí se bojí, že terapeut je „nástroj státu“. Není. Je vaším ochráncem.

Co se děje v terapeutické supervizi?

Terapeuti nejsou sami. Každý zkušený terapeut má supervizora - odborníka, kterému pravidelně předkládá případy. Ale zde je klíčový detail: nikdy neříká, kdo klient je.

Supervize není „vyprávění o klientech“. Je to „jak se správně chovat v těžkých případech“. Terapeut může říct: „Mám klienta, který má sebevražedné myšlenky a odmítá léčbu. Jaký je nejlepší postup?“ Ale nikdy neřekne jméno, věk, zaměstnání, adresu. Anonymita je nezbytná. Pokud by někdo získal identitu klienta z supervize, šlo by o vážné porušení zákona - a mohlo by vést k trestnímu stíhání podle § 186 trestního zákona.

Podle průzkumu České komory psychologů z roku 2022 se 68% terapeutů někdy ocitlo v situaci, kdy muselo rozhodnout, zda prolomit mlčenlivost. Z toho 23% se týkalo ohrožení dítěte, 17% sebevražedného rizika. Ale 81% z těchto případů bylo vyřešeno bez prozrazení - protože terapeut se nejprve pokusil s klientem mluvit, získat jeho souhlas, nebo ho přimět k přijetí pomoci.

Proč klienti přece jen neříkají všechno?

Průzkum portálu Terapie.cz z roku 2023 zahrnoval 1 245 lidí. 78% z nich se obávalo, že terapeut jejich tajemství prozradí. A 42% těchto lidí řeklo: „Kvůli tomu jsem terapeutovi neřekl všechno.“

To je tragédie. Protože právě ty nejtemnější věci - ty, které se skrývají - jsou ty, které potřebují světlo. Když se lidé neodváží říct, že se cítí bezmocní, že mají sexuální touhu po dítěti, že chtějí zemřít, že se stydí za to, co udělali - terapie nemůže fungovat.

Je to jako jít k lékaři s bolestí na hrudi a říct: „Nechci, abyste mi dělal rentgen. Možná to je něco vážného, ale nechci, abyste to zjistili.“

Největší chyba terapeutů není, že prozradí příliš mnoho. Je to, že příliš často prozradí příliš málo. Mnozí terapeuti se bojí chyb a přehánějí bezpečnost. Ohlašují situace, které zákon nevyžaduje. Například: klient řekne, že „má tendenci k agresi“. Terapeut to ohlásí jako „riziko násilí“. To je přehnané. To je porušení důvěry.

Co dělat, když se vám nezdá, že terapeut porušuje mlčenlivost?

Pokud se cítíte, že terapeut mluvil o vás s někým - třeba s jeho přítelem, s jiným klientem, nebo na sociálních sítích - máte právo požadovat vysvětlení. A pokud vám to nevyhovuje:

1. Seznamte se s jeho etickým kodexem. Každý registrovaný psycholog má povinnost jej mít k dispozici. Většina patří k České komoře psychologů nebo České společnosti pro klinickou psychologii a psychotherapii.
2. Podajte stížnost. V roce 2022 bylo podáno 21 stížností na porušení mlčenlivosti - oproti 8 v roce 2019. To znamená, že lidé začínají věřit, že se to dá udělat.
3. Podívejte se na jeho certifikace. Má terapeut platnou licenci? Je registrovaný u České komory psychologů? Pokud ne, je to nelegální praxe - a mlčenlivost tam není zaručena.

Naopak - pokud vás terapeut na začátku terapie informoval o hranicích mlčenlivosti, pokud vám vysvětlil, že v případě ohrožení dítěte nebo sebevraždy bude muset někoho upozornit - a vy jste to slyšeli a souhlasili - máte větší ochranu než většina lidí. Mnoho terapeutů tohle neřekne. A to je chyba.

Co se mění v budoucnosti?

Teleterapie se stává běžnou praxí. A s ní přichází nová rizika. Záznamy hovorů, nezabezpečené aplikace, nezaměřené e-maily - všechno to může vést k úniku informací. Ministerstvo zdravotnictví v září 2023 předložilo návrh novely zákona o zdravotních službách, který má přesněji upravit důvěrnost v digitální terapii. Do konce roku 2024 by měla Česká komora psychologů vydat aktualizovaný etický kodex.

Ale hlavní problém není technologie. Je to nedostatek jednotných pravidel. Psychologové mají jednu smlouvu, sociální pracovníci jinou, poradci třetí. Výsledek? V praxi se lidé cítí ztraceni. Kdo má pravdu? Kdo může co prozradit? Kdo je odpovědný?

Prof. Tomáš Novák z Psychiatrické kliniky 1. LF UK navrhuje zřízení centrální poradny pro teraputy - místo aby každý terapeut řešil těžké rozhodnutí sám, měl by mít přístup k odborné radě v reálném čase. To by snížilo počet chyb a zvýšilo důvěru klientů.

Co si pamatovat, když jdeš do terapie?

Terapeut není policista. Není soudce. Není šéf. Není přítel. Je to člověk, který má povinnost mlčet. A když něco řekne, je to jen proto, že život někoho zachraňuje.

Nejde o to, zda je terapeut „dobrý“ nebo „špatný“. Jde o to, zda ví, kde jsou hranice. A jestli je dodržuje.

Pokud jste se báli, že terapeut vás „vydá“, teď víte: neudělá to. Pokud jste si mysleli, že se může dozvědět o vašem užívání drog a ohlásit to sociálce - teď víte: nemůže. Pokud jste si mysleli, že musí ohlásit každou myšlenku na násilí - teď víte: jen pokud je to plán, ne myšlenka.

Terapie není o tom, že vás někdo posoudí. Je o tom, že někdo slyší - a mlčí. A to je nejsilnější věc, kterou můžete dostat.