Když se člověk rozhodne jít k terapeutikovi, obvykle očekává pomoc, úlevu a cesta k uzdravení. Většina z nás vnímá terapii jako bezpečný prostor, kde nás nikdo nebude soudit a kde budeme postupně napravovat své životy. Ale pravda je taková, že i v tomto bezpečném prostoru existují rizika. Možná vás to překvapí, ale rizika psychoterapie jsou reálná a někdy se může stát, že se klient po začátku léčby cítí hůř než předtím. To neznamená, že terapie automaticky selhala, ale je to signál, že psychické léčení není lineární cesta vzhůru.

V medicíně známe princip Primum non nocere - napřed neškodit. Ten platí i pro psychologii. I když psychoterapie není operace s rizikem krvácení, pracuje s něčím stejně křehkým jako je lidská psýche. Podle odborných studií, například z roku 2018 publikovaných v časopise Psychoterapie, spadají všechny potenciálně škodlivé reakce do kategorie rizik terapie. Klient má plné právo vědět, co ho může čekat, včetně těch méně příjemných scénářů.

Kdy se z pomoci stává problém?

Psychoterapie je v jádru systematický proces ovlivňování klienta, aby se cítil lépe. Problém nastává, když tento proces narazí na chyby v kompetenci nebo špatné načasování. Jedním z nejčastějších rizik je tzv. emoční stres. Terapie často vyžaduje, aby člověk otevřel staré rány, které měl roky zapomenuté. Pokud terapeut příliš rychle přistoupí k intenzivním technikám, aniž by s klientem vybudoval dostatečný pocit bezpečí, může dojít k zahlcení. Místo postupného zpracování traumatu tak klient prožije novou vlnu úzkosti nebo depresivních stavů.

Dalším kritickým bodem je nekompetence terapeuta. To nemusí být nutně někdo, kdo neumí svou práci, ale někdo, kdo v konkrétní oblasti (například u těžkých traumatických stavů) postrádá zkušenosti. Slepá důvěra v univerzální účinnost jednoho přístupu bez ohledu na diagnózu klienta je eticky problematická a může vést k tomu, že se stav klienta místo zlepšení zhorší. Například u těžkých depresí může být psychoterapie pouze podpůrná, zatímco hlavní roli hraje farmakoterapie nebo elektrokonvulzivní léčba. Pokud terapeut ignoruje tyto důkazové standardy, může klient zbytečně přicházet o čas a efektivní léčbu.

Nejčastější vedlejší účinky a „pastí“ terapie

Kromě akutního zhoršení nálady existují i subtilnější, ale dlouhodobě nebezpečné vedlejší účinky. Jedním z nejvýznamnějších je závislost na terapii nebo samotném terapeutovi. Je přirozené, že si k člověku, který nás poslouchá a rozumí nám, vytvoříme pouto. Nebezpečí začíná ve chvíli, kdy se klient stane neschopný činit samostatná rozhodnutí bez konzultace s terapeutem. Toto riziko je vyšší u lidí se závislým osobnostním stylem nebo u těch, kteří v životě postrádají sociální oporu.

Existují i rizika, která nejsou spojená s technikou, ale s životní situací. Terapie může otevřít oči v oblastech, které jsou bolestivé. Někdy se stává, že díky terapii a nově nabytému sebevědomí klient zjistí, že jeho vztah s partnerem je toxický, a rozhodne se pro rozvod. Z pohledu terapeutického cíle může jít o pozitivní změnu, ale v krátkodobém horizontu to znamená rozvrat celého života, stres a finanční potíže. To jsou právě ty nepředvídatelné dopady, které nelze v anamnóze přesně naplánovat.

Jak poznat, že se terapie vymyká kontrole?

Je důležité rozlišovat mezi terapeutickou krizí a škodlivou terapií. Terapeutická krize je v podstatě součást procesu - cítíte se hůř, protože se dotýkáte bolestivých témat, ale máte pocit, že s terapeutem spolupracujete a postupujete vpřed. Škodlivá terapie je pak taková, kde se vztah s terapeutem zhoršuje, cítíte se manipulováni, nebo vaše symptomy (např. úzkosti) nekontrolovaně rostou bez jakéhokoliv vysvětlení a plánu, jak z toho ven.

V odborné komunitě se doporučuje používat standardizované nástroje pro monitorování, jako je Outcome Rating Scale (ORS). Jedná se o jednoduchý dotazník, který pomáhá detekovat zhoršení stavu u 5-7 % klientů už během prvních 12 sezení. Pokud váš terapeut pravidelně kontroluje, jak se cítíte a zda postup pomáhá, riziko trvalého poškození dramaticky klesá.

Etika a odpovědnost: Co vyžadovat od terapeuta?

Kvalitní terapeut není ten, kdo tvrdí, že jeho metoda funguje na všechny a že s ním budete jenom „stoupat nahoru“. Profesionál je ten, kdo vás uprzedí, že terapie může být náročná a že dočasné zhoršení nálady je možné. V České republice je oblast psychoterapie regulována, ale bohuce neexistuje jednotný systém hlášení negativních účinků, jako je například National Audit of Psychological Therapies ve Velké Británii. To znamená, že zodpovědnost za bezpečnost leží primárně na etice konkrétního terapeuta a jeho schopnosti přiznat si chybu.

Pokud zjistíte, že se vaše stavem zhoršuje a terapeut to ignoruje nebo vám vinu přikládá („nejste dost motivovaní“), je to varovný signál. Etický kodex vyžaduje, aby terapeut v takovém případě zvážil ukončení terapie nebo doporučení jiného specialisty, namísto toho, aby klientovi dál škodil svou nekompatibilitou.

Budoucnost a bezpečnější přístupy

Svět se posouvá k větší transparentnosti. V posledních letech se objevují i inovativní přístupy, jako je MDMA-assistovaná terapie. Zde jsou rizika přísně kontrolována v klinickém prostředí, protože nekontrolované užití psychedelik může vést k těžkým psychotickým stavům. Právě tyto moderní experimenty ukazují, že klíčem není zakázat rizika, ale naučit se je monitorovat v reálném čase.

V České republice se v rámci projektů Masarykovy univerzity a České psychologické společnosti pracuje na digitalizaci monitoringu klinického stavu. Cílem je, aby terapeut měl data o stavu klienta k dispozici průběžně a mohl včas zasáhnout, pokud se kurva zlepšování začne prudce propadat. Do roku 2027 se očekává, že systematické hlášení negativních účinků bude v EU standardem.

Co dělat, když cítíte, že vám terapie škodí?

Prvním krokem je otevřená komunikace. Řekněte terapeutovi: „Cítím, že od té doby, co jsme začali pracovat na tématu X, se můj stav zhoršil a nemám pocit, že bychom našli cestu ven.“ Reakce terapeuta vám řekne všechno. Pokud vás vyslechne, uzná vaše pocity a společně upravíte plán léčby, je to známka profesionálního přístupu.

Pokud však narazíte na odpor nebo popření vašich prožitků, doporučujeme hledat „druhou opini“. Můžete se obrátit na jiného certifikovaného psychoterapeuta pro konzultaci nebo se zeptat na doporučení v rámci odborných asociací. Nezapomeňte, že vy jste klientem a máte právo na bezpečné a etické prostředí. Terapie by měla být mostem k svobodě, nikoliv novou klecí.