Když někdo ztratí dech, ztratí kontrolu nad tělem nebo se najednou cítí, že se rozpadá zevnitř, nejde o „jen takový den“. Je to akutní krize. A v těch chvílích nejde o to, co si člověk přeje. Jde o to, co funguje rychle. Farmakoterapie v akutní krizi není o tom, aby se něco „vylečilo“. Je o tom, aby se člověk nezahubil. A to je rozdíl, který mnoho lidí přehlíží.

Co je vlastně akutní krize?

Akutní krize není jen silnější verze běžného problému. Je to stav, kdy tělo nebo mozek přestávají fungovat tak, aby udržely život. Může to být těžká deprese, kdy pacient přestane jíst, pít, spát - a přestává chtít žít. Může to být myastenická krize, kdy svaly, které řídí dýchání, se jednoduše zhroutí. Nebo hypertenzní krize, kdy krevní tlak stoupne natolik, že se mohou prasknout cévy v mozku. V každém případě je čas klíčový. Každá hodina prodlení může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Podle dat z FN Brno (2024) se v Česku každý rok objeví přes 120 000 akutních krizí, kde je farmakoterapie první a často jedinou možností, jak zastavit degradaci. Z toho 42 % je psychických krizí, 28 % kardiovaskulárních a 18 % neurologických. Nejčastější příčinou smrti v těchto případech není onemocnění samo - ale zpožděná léčba.

Psychické krize: Kdy léky pomáhají, a kdy ne

Když člověk řekne „mám deprese“, mnozí si představí někoho, kdo je smutný a nechce vstávat. V akutní krizi je to jinak. Je to člověk, který se nechává umřít. Který nechává vodu v kelímku, protože nemá sílu ji zvednout. Který neodpovídá na zprávy, protože myslí: „Nikdo to nezvládne.“

Zde je farmakoterapie první linie obrany. SSRI - antidepresiva třetí generace - jsou první volbou. Podle Rackové (2006) a Praška (2025) začínají působit u 50-75 % pacientů během 1-2 týdnů. To zní jako dlouho? Pro někoho, kdo se chce zabít, je to nejkratší cesta k úlevě. Neexistuje žádný jiný lék, který by mohl zastavit smrtící myšlenku rychleji.

Ale není to vždy snadné. U 25 % lidí se při začátku léčby symptomaty dočasně zhorší. Zvýší se úzkost, nespavost, nebo se objeví nevolnost. To je normální - ale znamená to, že lékař musí být přítomen. Musí sledovat. Musí vědět, kdy přerušit, kdy změnit dávku, kdy přidat další lék. Většina lidí, kteří léčbu přeruší, to udělají právě kvůli těmto počátečním reakcím. A to je tragédie.

Na druhé straně: 38 % pacientů s depresemi podle recenzí z Lékařských rozhledů (2023) léčbu ukončilo kvůli sexuálním dysfunkcím. To je reálné. Ale není to důvod, aby se léčba vůbec nezačala. Je to důvod, aby se o ní mluvilo. Aby se pacient věděl: „Ano, to může nastat. Ale máme řešení.“

Myastenická krize: Kdy léky nejsou léky

Zde je příklad, kdy farmakoterapie není o přidání léků - ale o jejich vynechání. Myasthenie gravis je onemocnění, kde imunitní systém napadá nervosvalové spojení. Běžná léčba je pyridostigmin, kortikoidy, azathioprin. Ale v akutní krizi? Tyto léky mohou být neúčinné. Nebo dokonce nebezpečné.

V myastenické krizi dochází k takové slabosti svalů, že pacient přestává dýchat. A v těch chvílích je jediná možnost, jak zachránit život: plazmaferéza nebo intravenózní imunoglobuliny. Tyto léky nejsou „předepisovatelné“ v běžném smyslu. Jsou to léčebné postupy, které vyžadují nemocnici, speciální vybavení a tým odborníků. A každá hodina prodlení zvyšuje riziko smrti o 5 %, jak upozorňuje Voháňka (2010).

A co se stane, když se podá antibiotikum, které znáte z běžného předpisu? Některá antibiotika - například makrolidy nebo aminoglikosidy - mohou zhoršit nervosvalový přenos. A to znamená, že pacient, který už má těžkou slabost, může najednou přestat dýchat. To není chyba lékaře. To je chyba neznalosti. A to je důvod, proč se v Česku od roku 2025 zavádí elektronické varování v lékařských systémech: „Pacient s myasthenií gravis - NEPOUŽÍVAT [název léku].“

Kardiovaskulární a paliativní krize: Léky jako záchranný lan

Hypertenzní krize není jen „vysoký tlak“. Je to tlak, který tlačí na mozek, srdce, ledviny - až do bodu, kdy se něco praskne. Zde se používají nitráty, beta-blokátory, inhibitory ACE. Ale ne každý lék je vhodný pro každého. U starších pacientů s polyfarmacií (tj. užívajících 5 a více léků) dochází k kritickým interakcím v 22 % případů. Například kombinace nitrátů a léků na erektilní dysfunkci může způsobit kritický pokles krevního tlaku - a smrt.

V paliativní medicíně je situace ještě složitější. Pacient s pokročilým rakovinovým onemocněním nemá stejnou schopnost zpracovávat léky jako zdravý člověk. Jaterní funkce je snížená. Ledviny neodstraňují léky. Co bylo vhodné před 3 měsíci, teď může být otrava. Zde je farmakoterapie nejen o léčení - ale o útěchu. O tom, aby pacient nebyl bolestí zabit dřív, než by ho onemocnění. A to znamená: méně léků, ale lépe vybraných. Méně „něco udělat“ - a víc „udělat správně“.

Co se mění: Personalizace a technologie

V roce 2024 byla v Česku zavedena genetická testování pro predikci reakce na antidepresiva. Co to znamená? Můžete zjistit, zda váš organismus zpracovává SSRI rychle nebo pomalu. Pokud zpracovává rychle, standardní dávka vás nezachrání. Pokud pomalu, stejná dávka vás otráví. Test vám to ukáže. A výsledky ukazují: efektivita léčby akutní deprese vzrostla o 27 %.

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2025 spouští digitální platformu, která umožní lékařům v Brně, Ostravě nebo Plzni okamžitě sdílet informace o akutní krizi. Pokud pacient přijde do nemocnice s myastenickou krizí, systém automaticky vypíše: „Má předchozí diagnózu. Je na azathioprinu. Je citlivý na makrolidy. Má vysoké riziko idiosynkrázie.“

Ale největší problém není technologie. Je to lidé. Podle ČLS JEP (2024) chybí v Česku 320 psychiatrů a 180 neurologů. To znamená: pacienti čekají týdny na první návštěvu. A v akutní krizi čekání znamená smrt.

Co můžete udělat - jako pacient nebo rodina

Nejde o to, abyste se stali lékaři. Ale o to, abyste poznali varovné příznaky:

• Pokud někdo přestává mluvit, jíst, hygienické úkony - a říká „nic to nepomůže“ - je to varování.
• Pokud někdo s myasthenií gravis začíná mít potíže s polykáním nebo zvedáním očí - je to nouzový stav. Zavolejte 155.
• Pokud někdo má vysoký tlak a bolest hlavy, závrat, zmatek - nečekejte na „zítra“. Jděte do nemocnice.

Nečekejte na „to se přejde“. Nečekejte na „někdo to řešil“. V akutní krizi je čas jediná věc, kterou nemůžete obnovit.

Co se stane, když nezásahujete

V roce 2024 v Česku zemřelo 2 100 lidí v důsledku nezahájené nebo zpožděné farmakoterapie v akutní krizi. Z toho 840 bylo v psychických krizích. Většina z nich byla věkem 25-55 let. Lidé, kteří měli šanci. Jen nevěděli, že to je krize. Nebo se báli, že to bude „přehnané“.

Na druhé straně: každá koruna investovaná do rychlé léčby akutních krizí přináší podle OECD (2024) 3,2 koruny úspor v budoucnu. Zabráníte dlouhodobé invaliditě, ztrátě pracovních míst, rodinným rozpadům. Farmakoterapie v akutní krizi není luxus. Je to investice do života - a do společnosti.