Co dělat, když nevíte, co říct? Praktický průvodce tichem v terapii

Co dělat, když nevíte, co říct? Praktický průvodce tichem v terapii

V psychoterapii Ticho v terapii je zvláštní forma neverbálního prostoru, který může sloužit jako most mezi terapeutem a klientem nebo jako bariéra, pokud není správně využit. Pro mnoho lidí je první ticho nepříjemné - mají pocit, že něco selhalo, nebo že terapeut neví, co dál. Přitom výzkumy ukazují, že až 92 % klientů po šesti měsících terapie začíná vnímat ticho jako cenný nástroj pro introspekci. Tento článek rozebere, proč ticho vzniká, jak ho rozeznat a jak s ním pracovat, aby se stalo podporou, ne překážkou.

Proč se v terapii objeví ticho?

Neexistuje jen jeden důvod, proč se v sezení objeví nečinnost. Výzkumník Timulák (2014) rozlišuje tři hlavní motivace:

• ticho vyjadřující nejistotu - klient neví, co říct, a raději mlčí;
• plodné ticho - klient se ponořuje do svých pocitů a potřebuje čas na jejich zpracování;
• ticho jako symptom deprese či úzkosti, kdy verbální výstup chybí kvůli psychickému bloku.

Další pohled nabízí Peirceova trichotomie - ikonické, indexové a symbolické ticho - která poukazuje na to, že ticho může být jen pauza mezi slovy (ikonické), signál nevyřčeného (indexové) nebo nastavené pravidlo (symbolické). V praxi se tyto teorie prolínají; např. klient, který se bojí odmítnutí, může vytvořit symbolické ticho, které zároveň odráží nejistotu.

Jak identifikovat typ ticha během sezení?

Prvním krokem je vědomě si ticho všimnout, než ho automaticky vyplníme. Zde je jednoduchý kontrolní seznam, který můžete použít během každého sezení:

1. Zjistěte délku: většina českých terapeutů (86 %) uvádí průměr 15‑45 s, přičemž 90 s je považováno za kritickou hranici.
2. Vnímejte neverbální signály: napjaté svaly, změna dýchání nebo oční kontakt naznačují nejistotu.
3. Poslouchejte kontext: pokud klient právě probral citlivé téma, pravděpodobně se jedná o plodné ticho.
4. Zdokumentujte: krátká poznámka „ticho - nejistota“ pomůže sledovat vývoj během terapie.

Rozpoznání typu ticha umožňuje zvolit správnou techniku - jiná cesta vede k plodnému tichu, jiná k rozptýlení nejistoty.

Praktické techniky práce s tichem

Podle Evy Dvořákové (2018) je v české praxi nejčastější technikou otázka pro prohloubení. Níže uvádíme 12 osvědčených postupů, které vám pomohou ticho využít konstruktivně.

U každé techniky je klíčové, aby terapeut nezaplnil ticho svými příběhy - to by mohlo odklonit pozornost od klienta (Hill & Knox, 2002).

Co říct, když si nejste jisti?

Pokud se terapeut potýká s „blízkým“ tichem (nezanedbatelné 30‑60 s) a neví, jak pokračovat, může použít tři jednoduché kroky:

1. Uznejte ticho: „Mám pocit, že teď oba potřebujeme chvíli mlčet.“
2. Dejte prostor: prodlužte ticho o 10‑15 s a pozorujte tělesné reakce.
3. Otevřete otázku jen tehdy, když se napětí zvýší: „Co se vám honí hlavou, když se nic neslyší?"

Takový přístup snižuje úzkost klienta a zároveň ukazuje, že ticho není selhání, ale součást procesu.

Skutečné příběhy klientů

Empirie ukazuje, že zkušenosti z reálných sezení jsou nejsilnějším argumentem. Marie K. (32 let) popisuje: "Na začátku jsem si myslela, že terapeut nic neví, co říct. Po čtyřech měsících jsem pochopila, že ticho mi dává prostor slyšet svůj vnitřní hlas." Naopak Jan P. (45 let) říká: "To ticho bylo jako pokoj, kde jsem mohl být sám se sebou bez tlaku, že musím něco říct. Pomohlo mi to zvládnout stres po letech sociálních sítí."

Statistiky z průzkumu 320 klientů (2022) ukazují, že 68 % vnímají ticho jako nepříjemné na začátku, ale po 8‑12 sezeních se 85 % změní na vnímání „dar času pro sebe“. Znalost těchto trendů pomáhá terapeutům nastavit realistická očekávání a klientům ukazuje, že neznají jediný „správný“ způsob, jak ticho prožít.

Online terapie a digitální ticho

V digitálním prostředí se objevuje další vrstva - technické zpoždění může být vnímáno jako "násilné ticho". Studie z Univerzity Palackého (2023) doporučuje, aby terapeuti během videohovorů upozornili klienta na možnou prodlevu a použili výše zmíněné techniky i při virtuálním kontaktu. Prof. Tomáš Konečný (2024) varuje, že v době informačního přetížení je potřeba explicitně pracovat s tichem, jinak se může stát „ztraceným časem“.

Jak připravit klienta na ticho před sezením?

Lucie Svobodová (2023) doporučuje tři body, které můžete sdílet v úvodní e‑mailové zprávě nebo při první konzultaci:

• Uvědomit si, že ticho je součástí procesu, ne selhání.
• Sledovat vlastní tělesné pocity během ticha (dýchání, napětí).
• V případě dlouhého ticha otevřeně probrat, co se děje, a požádat o zpětnou vazbu.

Podle výzkumu z 2021 dělá jen 43 % terapeutů tento úvod explicitně, a u klientů, kteří to zažili, se spokojenost s terapií zvýšila o 31 %.

Rizika nesprávného zacházení s tichem

Ne každé ticho je prospěšné. Dr. Martin Vávra (2019) varuje, že u klientů s traumatem nebo narcistickými tendencemi může dlouhé nekomentované ticho posílit pocit izolace. Dr. Petr Novák (2023) zase upozorňuje na „romantizaci ticha“, která může vést k opakovanému traumatickému opuštění.

Proto je důležité sledovat signály:

• Střídavé dýchání nebo zvýšené napětí - možná potřeba intervence.
• Únik očního kontaktu - signál neklidu.
• Verbální nápisy jako “Nejsem si jistý, co říct” - jasná známka nejistoty.

V takových případech je vhodné okamžitě použít tematizaci ticha nebo krátkou reflexi.

Souhrn klíčových tipů

• Rozpoznávejte typ ticha (nejistota, plodné, symptom).
• Používejte ověřené techniky: otázka pro prohloubení, reflexe ticha, tematizace.
• Udržujte oční kontakt, pokud to klient preferuje (68 % českých klientů).
• Upozorněte klienta na digitální zpoždění v online terapii.
• Včas zasáhněte po 90 s, aby ticho nezpůsobilo napětí.

Proč se v terapii objevuje ticho?

Ticho může signalizovat nejistotu, sloužit k prohloubení self‑reflexe nebo být součástí psychického bloku spojeného s depresí či úzkostí. Každý z těchto důvodů vyžaduje jiný přístup, který pomůže ticho proměnit v prospěšný prostor.

Jak dlouho by mělo ticho trvat, než ho terapeut „rozbije“?

V české praxi je za kritickou hranici považováno 90 sekundové ticho. Do té chvíle se doporučuje ticho respektovat a sledovat neverbální signály. Po překročení této dobu je vhodné ticho tematizovat nebo použít otázku pro prohloubení.

Jaká technika je nejvhodnější pro klienty s úzkostnými poruchami?

Studie z European Journal of Psychotherapy & Counselling (2021) ukazuje, že u úzkostných klientů zvyšuje účinnost terapie až o 23 % technika otázka pro prohloubení, protože pomáhá zaměřit pozornost na konkrétní pocity a snižuje napětí během ticha.

Mohu ticho využívat i v online terapii?

Ano. V online prostředí je důležité klienta upozornit na možná technická zpoždění a během videohovoru využít stejné techniky - např. tematizaci po 60 s a reflexi neverbálních signálů (napětí ramen, změna dýchání).

Co dělat, když klient vnímá ticho jako odmítnutí?

U klientů s poruchami osobnosti může ticho vyvolat pocit izolace. V takovém případě je vhodné okamžitě tematizovat ticho, udržet soucitný oční kontakt a nabídnout krátkou verbální kontrolu, např. „Cítím, že to ticho může být těžké. Můžeme se na to podívat společně?".