CBT-E je nejúčinnější důkazy podložená metoda pro léčbu poruch příjmu potravy, a to i v případech, kdy jiné přístupy selhaly. Nejde o jednu šablonu pro všechny, ale o flexibilní systém, který terapeut přizpůsobí každému klientovi podle jeho konkrétních problémů. Tato metoda funguje u bulimie nervózní, přežranosti, prahnutí k jídlu a i u některých forem anorexie nervózní - pokud pacient není v kritické podváze. Většina lidí, kteří CBT-E projdou, zažije významný pokrok - někteří dokonce úplně přestanou s nezdravým chováním kolem jídla.

Co je CBT-E a jak se liší od běžné kognitivně behaviorální terapie?

CBT-E znamená Enhanced Cognitive Behaviour Therapy - rozšířená kognitivně behaviorální terapie. Vznikla na University of Oxford v roce 2003, kdy profesor Christopher Fairburn a jeho tým zjistili, že standardní CBT není dostatečně efektivní pro všechny typy poruch příjmu potravy. Místo toho, aby vytvářeli jinou terapii pro každou diagnózu, vytvořili jednu univerzální - transdiagnostickou. To znamená, že stejný protokol funguje u pacienta s bulimií, u někoho s přežraností i u člověka, který trpí obavami o tělo, aniž by měl jasnou diagnózu.

Standardní CBT se často zaměřuje na přímou změnu myšlenek - například „Nemůžu být tlustý, to je špatné“. CBT-E to dělá jinak. Místo toho začíná změnou chování. Když se člověk začne pravidelně jíst, jeho myšlenky o těle a jídle se postupně mění samy. Není to tedy „přesvědčit se“, že jsi v pořádku. Je to „dělat“, až se to přesvědčení samo objeví.

Čtyři fáze léčby - co se skutečně děje v každém sezení?

CBT-E není náhodný rozhovor. Je to přesně strukturovaný proces, který probíhá ve čtyřech fázích a trvá obvykle 20 týdnů. Každé sezení trvá 50 minut a v prvních týdnech se doporučuje dvakrát týdně.

Fáze 1: Základy a stabilizace - První sezení se zaměřují na porozumění problému. Klient vyplní dotazníky a začne vést deník jídelního chování. Co jíst, kdy, jak se cítil před a po jídle, jaké myšlenky ho provázely? Terapeut pomáhá stanovit první cíle - například jíst každé tři hodiny, přestat se zvracet, přestat se vážit. Cílem je vytvořit stabilní jídelní režim, i když se to na začátku může zdát nemožné.

Fáze 2: Revize a plánování - Po čtyřech až šesti sezeních se podíváte zpět. Co fungovalo? Co ne? Terapeut a klient společně vytvoří individuální plán na zbytek léčby. Tady se začíná identifikovat, co udržuje poruchu - je to obava o tělesnou hmotnost? Perfekcionismus? Nedostatek sebevědomí? Nebo neschopnost řešit stres bez jídla?

Fáze 3: Hluboká změna - Tady se práce zacílí na udržující faktory. Pokud se klient bojí těla, terapeut pomůže rozpoznat, jak se ten strach projevuje - například vyhýbáním se zrcadlům, přehnaným cvičením, kontrolou kalorií. Pracuje se na náhradních strategiích - jak se vypořádat s emocemi bez jídla, jak se vypořádat s kritikou, jak přijmout nejistotu. To je často nejtěžší část, protože se dotýká hlubokých úzkostí a sebevědomí.

Fáze 4: Prevence relapsu - V posledních sezeních se zaměříte na to, jak si poradíte po skončení terapie. Co uděláte, když vás opět napadne myšlenka „musím zhubnout“? Jak se vypořádáte se stresem, když se nebudete cítit dobře? Terapeut pomůže vytvořit osobní plán na případný návrat problémů. Cílem není „být dokonalý“, ale „být připravený“.

Proč je CBT-E účinnější než jiné metody?

Studie z Oxfordu, Dánska a Itálie ukazují, že CBT-E má úspěšnost 60-70 % u pacientů s bulimií nervózní a přežraností. To je dvojnásobek oproti standardní CBT nebo farmakoterapii samotné. Proč?

První důvod je transdiagnostický přístup. Nemusíte čekat na přesnou diagnózu. Pokud máte problém s jídlem, můžete začít léčit hned. To šetří čas a zabraňuje „diagnostickému kroužení“.

Druhý důvod je praktická orientace. CBT-E neřeší teoretické otázky „proč jsem takhle vychován“. Řeší „co dělat zítra ráno“. To je pro mnohé pacienty uklidňující - nechceme analyzovat minulost, chceme změnit budoucnost.

Třetí důvod je individuální přizpůsobení. Každý klient má jiné udržující faktory. Jeden se zvrací kvůli obavám o tělo, druhý jí příliš kvůli pocitu prázdnosti. CBT-E to rozlišuje. Terapeut neříká „tohle funguje pro všechny“. Říká: „co ti funguje u tebe?“

Kdo CBT-E neprojde a proč?

CBT-E není univerzální řešení. Některé osoby nejsou pro ni připraveny - a to není jejich chyba.

Pokud je pacient významně podvážný (např. BMI pod 16), CBT-E nemůže začít. Nejprve je potřeba fyzická stabilizace - příjem kalorií, lékařský dozor, někdy i hospitalizace. Když je tělo v nouzi, mozek nemůže pracovat na změně myšlenek.

Pokud má pacient těžkou deprese, poruchu osobnosti nebo závažné zneužívání látek, CBT-E může být méně účinná. V těchto případech se doporučuje kombinovat CBT-E s jinými přístupy, například Dialektickou behaviorální terapií (DBT), která lépe pracuje s emocionální nestabilitou.

Je také důležité, aby pacient byl ochoten spolupracovat. CBT-E vyžaduje denní deník, pravidelné jídlo, odhalování nekomfortních myšlenek. Někteří klienti se odporují - a to je normální. Ale pokud se nezúčastňují aktivně, výsledky nebudou.

Co říkají ti, kteří CBT-E projeli?

Na online fórech se lidé často vrací k CBT-E jako k „přelomovému bodu“.

Jedna žena z UK, která měla bulimii 5 let, napsala: „CBT-E mi pomohla pochopit, že mé obavy o tělo nebyly o váze - byly o tom, že jsem si nevěřila. Po 20 sezeních jsem byla 8 měsíců bez zvracení. To jsem si dříve ani neuměla představit.“

Na druhé straně, muž s anorexií řekl: „V prvních týdnech jsem si myslel, že to není pro mě. Byl jsem slabý, měl jsem závraty. CBT-E mi připadala jako abstraktní teorie, když jsem se nemohl ani vyslechnout.“ To je častý pocit - ale většina lidí se k němu přizpůsobí, jakmile se začne tělo zotavovat.

V České republice není mnoho veřejných recenzí, ale odborníci z České společnosti pro kognitivně behaviorální terapii potvrzují, že KBT je nejúčinnější psychoterapeutická metoda pro poruchy příjmu potravy. CBT-E je její nejmodernější a nejúčinnější verze.

Je CBT-E dostupná v České republice?

Možnosti jsou omezené, ale rostou. V Praze, Brně a Ostravě najdete několik klinik a terapeutů, kteří mají specializované školení v CBT-E. Většina z nich pracuje v soukromých praxích nebo v psychoterapeutických centrech spojených s univerzitami.

Školení v CBT-E trvá 5 dní a vyžaduje následnou supervizi 6 měsíců. V České republice ho nabízí Česká společnost pro kognitivně behaviorální terapii, ale konkrétní kurz CBT-E není vždy k dispozici. Terapeuti, kteří ho absolvují, se stávají vzácnými.

Na trhu je velká nerovnováha: poptávka roste, ale nabídka zůstává malá. Podle evropských dat 78 % klinických psychologů specializujících se na poruchy příjmu potravy používá CBT-E jako první volbu. V ČR je to podobně - ale jen několik málo terapeutů má kvalifikaci.

Naštěstí se objevují nové možnosti. V roce 2021 Oxford zveřejnil verzi CBT-E pro online prostředí - a ukázalo se, že je 85 % účinná jako osobní terapie. V České republice se to ještě nešíří, ale je jen otázka času. Digitální nástroje, které pomáhají sledovat jídelní režim, výrazy nálad nebo obavy, se budou stávat běžnou součástí léčby.

Co je třeba dělat, aby CBT-E fungovala?

Největší chyba je očekávat, že terapeut „vás vyléčí“. CBT-E je spolupráce. Vy musíte být aktivní.

• Pravidelně vede deník jídelního chování - i když se vám to zdá nuda. Každý záznam je krok k pochopení.
• Nepřeskočte jídla - i když máte strach. Pravidelnost je klíč.
• Nevyhýbejte se zrcadlům - to je častá chyba. Terapeut vás bude veden k postupnému přijetí těla.
• Nehledejte „rychlé řešení“ - CBT-E není magie. Je to práce, která trvá měsíce.
• Nezahodujte terapii, když se vám zdá, že se nic nezměnilo - změny jsou často pomalé, ale trvalé.

Nejčastější problém je odpor k pravidelnému jídlu - 35 % pacientů v prvních týdnech odmítá jíst v pravidelných intervalech. Řešení? Terapeut pracuje s vámi krok za krokem. Nejprve jedno jídlo denně, pak dvě, pak tři. Nepřinutí, ale vede.

Kam dál? Co po CBT-E?

Po skončení CBT-E neznamená, že jste „vyléčení“. Znamená to, že jste se naučili, jak si s poruchou poradit sami.

65 % lidí udrží výsledky alespoň 12 měsíců po terapii. To je nejvyšší úroveň udržitelnosti mezi všemi metodami pro poruchy příjmu potravy.

Někteří lidé potřebují jen jednu „kontrolní“ schůzku za 3 měsíce. Jiní si vyhledávají terapeuta, když se cítí, že se vrací staré vzory. To není selhání - je to součást léčby.

Nejlepší výsledek není „být dokonalý“. Je to „být schopen si říct: ‚Tohle mi někdy dělalo problémy, ale teď vím, jak s tím vypořádat.‘“