Je videohovor s terapeutem opravdu stejný jako sedění v jeho kanceláři? Mnoho z nás si po letech pandemie zvyklo na pohodlí online terapie, která je psychologickou pomocí poskytovanou prostřednictvím digitálních technologií, jako jsou Zoom nebo specializované platformy. Někdy však stačí jeden výpadek spojení nebo chybějící pohled do očí, abychom uvědomili, že něco důležitého uniká. I když se nám zdá, že obrazovka odděluje jen centimetry, pro naši psychiku může být propastí.

V České republice probíhá zajímavý obrat. Zatímco během let 2020 až 2022 explodoval zájem o virtuální setkání, aktuální data ukazují návrat k tradičním hodnotám. Podle průzkumu portálu Terapie.cz z roku 2025 preferuje více než 70 % klientů osobní setkání. Proč? Protože lidská bytost není jen hlas a text. Je to komplexní systém signálů, které kamera často vynechá.

Kdy je fyzická přítomnost nezbytná?

Není to tak, že by online forma byla špatná. Naopak, u některých problémů funguje skvěle. Existují však specifické situace, kdy je osobní terapie jedinou eticky a klinicky správnou volbou. První a nejvýznamnější indikací je akutní riziko.

Představte si situaci, kdy klient během relace projeví silné sebevražedné myšlenky nebo vstoupí do psychotického stavu. U online sezení terapeut nemůže zasahovat fyzicky. Nemůže zavolat sanitku přímo k vašim dveřím, nemůže vás stabilizovat dotykem ani okamžitě odhadnout reálné prostředí kolem vás. Klinická psycholožka z Psychosomatické kliniky v Praze varuje před absencí protokolů pro okamžité zásahy. Pokud máte pocit, že se vám hroutí realita, potřebujete někoho, kdo je tam s vámi ve stejném prostoru.

Druhým důvodem jsou komplexní traumatické zkušenosti. Lidé, kteří prošli násilím nebo dlouhodobým týráním, mají často trauma uložené v těle. Online formát jim umožňuje „utect“ - mohou vypnout kameru, odejít z místnosti nebo se schovat za obrazovku. V osobní terapii je tento únik mnohem složitější, což paradoxně pomáhá při konfrontaci s bolestivými vzpomínkami. Jak popisuje uživatelka českého fóra r/psychoterapie: „Online mi nepomohla při traumatu z násilí. Teprve osobní setkání mi umožnilo prožít a zpracovat tělesné napětí.“

Co ztrácíme v kamere: Neverbální komunikace

Věděli jste, že až 55 % efektivnosti komunikačního procesu tvoří neverbální signály? Tato statistika pochází z výzkumů Masarykovy univerzity a ukazuje, proč je online terapie limitovaná. Kamera má své mrtvé úhly a technická omezení.

• Mikroexprese: V osobním kontaktu terapeut identifikuje až 92 % drobných změn výrazu obličeje, které trvají zlomek sekundy. Online toto číslo klesá na 63 %. Tyto mikroexprese často prozradí upjatost, lež nebo potlačovaný strach.
• Tělesné napětí: Psychoterapeutka Anna Černá z praxe Hedepy uvádí, že 30-40 % diagnostických informací získává z postavy klienta. Zda si tisknete pěst pod stolem, zda vám třesou ruce, nebo jak dýcháte - tyto detaily jsou na videu často neviditelné nebo zkreslené kompresí videa.
• Prostorový vztah: Ve skutečnosti vnímáme vzdálenost a intimitu jinak. Fyzická blízkost terapeuta může působit uklidňujícím nebo naopak hrozivým způsobem, což je klíčové pro práci s vztahovými poruchami.

Pokud trpíte těžkými mentálními poruchami, jako jsou poruchy příjmu potravy nebo bipolární afektivní porucha, kde je potřeba sledovat fyzický stav (váha, hygiéna, motorika), je online formát nedostatečný.

Krizová intervence a bezpečnostní limity

Jedním z největších slabých míst teleterapie je absence bezpečnostní sítě. V České republice pouze 31 % online terapeutů poskytuje klientům písemné instrukce pro krizové situace, například kontakty na krizovou linku nebo plán nouzového zásahu. To znamená, že pokud vám doma dojde elektřina, přeruší se internet nebo přijde člen rodiny, který vás bude obtěžovat, jste v terapii bezmocní.

Data z průzkumu Terapie.cz z roku 2025 potvrzují, že 94 % českých terapeutů odmítá vést online sezení s klienty v akutním suicidálním riziku. Pokud patříte mezi osoby, které mají tendenci k impulzivním činům, online formát není bezpečnou volbou.

Technologická bariéra a věk

Ne každý je technologicky zdatný. To není urážka, ale fakt. Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2024 čelí 28 % obyvatel nad 65 let problémům s používáním digitálních nástrojů. Pro seniory může být nutnost ovládat aplikaci, mikrofon a kameru zdrojem dalšího stresu, který terapii sabotuje ještě před jejím začátkem.

I mladší generace může mít problémy. Technické chyby, jako je posunk audia, zamrzlá obrazovka nebo šum, narušují tok emocí. Když právě chcete říct něco hluboce osobního a zvuk vyskočí, terapeutický proces se přerušuje. Studie ukazují, že 37 % klientů nad 55 let má s obsluhou platforem takové potíže, že vede to k 28 % vyšší míře předčasného ukončení léčby.

Které terapeutické směry nefungují online?

Nikoli všechny metody lze převést do digitálního světa. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je velmi strukturální a logická, proto se dobře adaptovala na online prostředí - až 84 % uživatelů hlásí zlepšení. Naopak směry, které pracují s tělem a hlubšími emočními vrstvami, mají velké limity.

Psychodrama, sensorimotorická terapie nebo EMDR (Desenzibilizace a reprocessing pohyby očí) vyžadují specifické fyzické interakce. Při EMDR musí terapeut sledovat přesný pohyb očí klienta, což je přes webcam obtížné a nepřesné. Prof. Miroslav Švec z Masarykovy univerzity sice uznává účinnost online KBT u OCD a lehkých depresí, ale upozorňuje, že u osobnostních poruch a komplexních stavů je účinnost online formy o 32 % nižší než u osobní.

Hybridní model jako kompromis

Zdá se, že ideálním řešením pro mnoho lidí je hybridní přístup. Tento model kombinuje výhody obou světů. První fáze terapie, kdy se buduje důvěra a stanovují hranice, probíhá osobně. Klient pozná terapeuta, cítí jeho energii a vytvoří se bezpečný kontext. Následná udržovací fáze nebo práce na konkrétních dovednostech může probíhat online.

Podle statistik preferuje hybridní model 62 % klientů s chronickými stavy. Je to praktické řešení pro lidi, kteří žijí na venkově, mají mobilitní omezení nebo náročný pracovní harmonogram, ale zároveň potřebují kvalitu, kterou jim nabízí fyzická přítomnost. Ceny se v ČR pohybují od 800 do 2 500 Kč za hodinu, přičemž většina terapeutů (68 %) účtuje stejnou cenu bez ohledu na formát.

Jak rozhodnout pro svou situaci?

Před tím, než si rezervujete první termín, zeptejte se sami sebe na několik otázek. Máte soukromý prostor, kde vás nikdo nebude rušit? Máte stabilní internet? Nejste v akutní krizi? Pokud odpověď na některou z těchto otázek zní „ne“, volte osobní setkání.

Osobní terapie je investicí do hloubky. Vyžaduje cestu, čas a větší emocionální angažmá, ale nabízí nejnižší riziko nedorozumění a nejvyšší míru bezpečí. Online terapie je nástrojem dostupnosti, nikoliv náhradou lidského spojení. V roce 2026, kdy je technologie dokonalejší než kdykoliv předtím, si stále více lidí uvědomuje, že některé rány nelze léčit pixelama.