Podle zákona č. 108/2008 Sb. je krizová pomoc službou pro lidi, kteří si nevědí rady - kteří nemohou řešit svou krizi vlastními silami. A smrt blízkého je jednou z nejtvrdších krizí, které člověk může zažít. Zvláště když to je dítě, manžel, rodič nebo dítě v dospělosti. V těchto případech se člověk nejen smutí - cítí se zradený, ztracený, někdy i zodpovědný za to, co se stalo.

Nejvíce potřebujete krizovou intervenci v prvních 6 týdnech po úmrtí. To je období, kdy je riziko sebevraždy, psychického rozpadu nebo fyzického vyčerpání nejvyšší. V této fázi nejde o to, abyste „přežili“ - jde o to, abyste nezahynuli.

Co se děje na prvním setkání?

Když voláte na krizovou linku 116 123 nebo přijde pracovník do vašeho domu, nečeká vás dlouhá hovorová terapie. Nečeká vás, že vás budou vyslýchat. Čeká vás stabilizace.

První věc, kterou pracovník udělá: zkontroluje, jestli jste v bezpečí. Nejen fyzické - ale i emocionální. Zda máte někoho, kdo vás může podpořit. Zda máte jídlo, vodu, místo, kde spát. Zda neplánujete něco, co by vás mohlo zničit. Pokud ano - okamžitě se aktivuje bezpečnostní plán. To není „vyslechnutí“. To je záchranářská operace.

Poté se zaměří na to, co vás dnes děsí. Co vás drží naživu. Co vás vytahuje z postele. Někdo říká: „Mám ještě děti.“ Někdo: „Mám doma psa, který mě potřebuje.“ Někdo: „Mám tři dny do pohřbu.“ Toto není „zachycení emoce“. Toto je záchyt reality.

Krizová intervence trvá obvykle 1-6 setkání. Každé je jiné. Každé je zaměřené na to, co potřebujete právě teď. Ne na to, co byste měli cítit za měsíc. Ne na to, jak byste měli být „silní“. Ale na to, jak přežít dnes.

Proč tradiční poradenství často selhává?

Mnoho lidí po smrti blízkého hledá psychologa nebo poradnu. A často se cítí zklamaní. Proč?

Protože většina poradních služeb pracuje s jednotlivcem. A smrt blízkého není jen vaše věc. Je to věc celé rodiny. Když zemře matka, neztrácí jen dítě - ztrácí manžel, otec, bratr, sestra. Každý z nich truchlí jinak. Každý potřebuje jinou podporu. A každý se může začít obvinovat, zlobit, zatvářet se, že „je v pořádku“ - jen aby nezničil dalšího.

Podle poradny Vigvam, která v roce 2018 vyvinula krizovou terapii pro rodiny, klasický přístup ignoruje systém. A to je jako léčit zlomenou ruku, když je všichni v rodině v šoku - a nikdo neví, kdo má co dělat.

Krizová terapie pro rodiny funguje takto: celá rodina sedí v jedné místnosti. Zároveň. V jednom čase. Pracovník nejprve promluví s celou rodinou - jak se cítí, co potřebují, co se stalo. Pak se oddělí: jeden člen rodiny mluví s terapeutem sám, druhý zůstává s manželem, třetí s dítětem. Ale všechno to probíhá v rámci jednoho setkání. A poté se všichni znovu spojí. A společně se rozhodnou, co dělat dál.

Tento model už byl použit u 157 rodin. A výsledky jsou jasnější než kdy jindy. Lidé nejen lépe zpracovávají ztrátu - ale i lépe komunikují mezi sebou. A to je to, co po smrti nejvíc chybí: komunikace.

Kde najít skutečnou pomoc v Česku?

V Česku je několik míst, kde můžete získat pomoc. Ale ne všechny jsou stejné.

• Krizová linka 116 123 - 24hodinová, zdarma, všude v zemi. Zavoláte, odpoví vás někdo, kdo má zkušenost s krizí. Je to nejrychlejší způsob, jak se dostat na pomoc. 68 % lidí to hodnotí jako velmi užitečné.
• Ambulantní krizová centra - v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Hradci Králové. Tyto centra mají odborníky, ale ne všechny mají specializaci na truchlení. 28 % lidí stěžuje, že pracovníci nerozuměli specifickému typu ztráty - například smrti dítěte nebo sebevraždě.
• Poradna Vigvam - jediná organizace v Česku, která má rodinnou krizovou terapii jako standard. Pokud jste ztratili dítě, manžela, rodiče - a chcete, aby vám pomohli společně s rodinou - toto je vaše místo. Je to zdarma a je to jen v několika městech, ale je to jediné, co funguje na úrovni systému.

Podle Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2022 bylo v Česku poskytnuto 38 452 případů krizové pomoci. Z toho 23 % bylo spojeno se ztrátou blízkého. To znamená, že každý čtvrtý případ je smrt. A přesto - jen 37 % sociálních pracovníků má specializované školení na práci se ztrátou. To je jako léčit infarkt pomocí obyčejného lékaře, který nikdy neviděl srdeční zástavu.

Co se děje v roce 2026? Je nějaká naděje?

Je. A to nejen proto, že někdo napsal nějaký zákon.

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo pilotní projekt „Podpora v truchlení“. 15,7 milionu korun je investováno do výuky pracovníků, do vytvoření standardů pro práci se ztrátou dítěte, se sebevraždou, s náhlou smrtí v důsledku COVID-19. V roce 2025 má být financování krizových služeb zvýšeno o 25 %.

Nový Metodický pokyn č. 12/2023, který byl schválen v prosinci 2023, už jasně říká: „Krizová pomoc po ztrátě blízkého je nejen sociální služba - je to zdravotnická potřeba.“ To znamená, že v budoucnu bude možné tuto pomoc zahrnout do systému zdravotní péče. A to je obrovský krok.

Největší problém ale zůstává: nerovnost. V Praze máte Vigvam. V Brně máte krizové centrum. V Ostravě máte linku. Ale ve vesnici na Moravě? Tam je jen telefon na linku 116 123. A někdy ani to nezvládne odpovědět. A to je důvod, proč se odhaduje, že v Česku potřebuje krizovou pomoc po ztrátě blízkého 185 000 lidí ročně. A my máme kapacitu jen na 78 000.

Co můžete udělat teď?

Nechte si to říct: nejste sami. A nejste slabí. Potřebujete pomoc - a to je úplně normální.

• Okamžitě zavolejte na 116 123 - nečekáte na „dobrý čas“. Zavolejte teď.
• Přemýšlejte o rodině - ne jen o sobě. Kdo je kolem vás? Kdo vás potřebuje? Kdo potřebuje, abyste byli tam?
• Hledejte specializovanou podporu - pokud jste ztratili dítě, manžela, rodiče - nezůstávejte jen u obecné poradny. Hledejte Vigvam. Je to jediné místo, kde vás pochopí celá rodina.
• Nepředstírejte - není potřeba být silný. Není potřeba „přežít“. Stačí, abyste dnes přežili.

Truchlení není nemoc. Je to reakce na to, co se stalo. A ta reakce potřebuje podporu - ne jen slova. Potřebuje přítomnost. Potřebuje systém. Potřebuje lidi, kteří vědí, co dělat, když někdo ztratil všechno.

Největší překážka není nedostatek peněz. Není nedostatek lidí. Je to překážka - myšlenka, že truchlení je něco, co se máte zvládnout sami. Ale to není pravda. Smrt nevyžaduje sílu. Vyžaduje přítomnost. A ta přítomnost může být jen jedna - vaše.