Patologické hráčství není jen otázka ztracených peněz nebo špatného rozhodování. Je to vážná duševní porucha, která mění lidskou osobnost, ničí vztahy a zničí život. Mnoho lidí si myslí, že stačí přestat hrát - ale to je jako říct někomu s alkoholovou závislostí, aby prostě přestal pít. Problém není v hazardu, ale v tom, co hazard skrývá: úzkost, prázdnota, potřeba utéct od sebe sama.
Podle psychiatrie je patologické hráčství definováno jako opakované, nekontrolovatelné vsázení peněz s očekáváním výhry, i když je jasné, že to vede k ztrátám. Nejde o zábavu. Nejde o riskantní zážitek. Jde o nucené chování, které přetrvává i při závažných důsledcích - dluhách, rozvodech, ztrátě práce, nebo trestních stíháních.
Nejčastější příčiny nejsou finanční. Jsou psychologické. Lidé, kteří se stávají hráči, často utíkají před vnitřními konflikty - nevyřešenou úzkostí, pocitem bezcennosti, nebo hlubokou smutnou prázdnotou. Hazard jim dává dočasnou úlevu. Ten moment, kdy se kola točí nebo se karta otočí, je okamžik, kdy se přestanou cítit jako „nevýstižní“, „neschopní“, „neúspěšní“. A to je přesně to, co terapie musí řešit - ne zvyk, ale bolest, která ho vyvolává.
Neexistuje jedna „správná“ metoda. Ale existují metody, které mají nejvíce důkazů. A jednou z nich je kognitivně-behaviorální terapie (KBT).
KBT se nezaměřuje jen na to, aby člověk přestal hrát. Zaměřuje se na to, proč vůbec začal. Terapeut pomáhá pacientovi rozpoznat své „spouštěče“: kdy a proč se cítí nutkán hrát. Je to často únavu, samota, zlost, nebo dokonce šťastný den, kdy chce „oslavovat“. Poté se společně vytváří plán, jak reagovat jinak - třeba zavolat příteli, jít na procházku, nebo prostě jen sedět a dýchat, když přijde ten moment.
Metaanalýzy, jako ta od Pallesena z roku 2006, ukazují, že KBT má nejvyšší úspěšnost mezi všemi psychoterapeutickými přístupy. U 60-70 % pacientů vede k trvalému přerušení hrání. A není jen pro muže - studie Bowlinga z roku 2006 potvrdila stejně dobré výsledky u žen.
Ano, existují léky. A nejúčinnější z nich je naltrexon.
Naltrexon je lék, který se původně používal při léčbě návyku na opiáty. Ale výzkumy, jako třeba ta z Psychiatrie pro praxi (2001), ukázaly, že funguje i u patologických hráčů. V dvojitě slepé studii s 45 pacienty se 75 % lidí, kteří brali naltrexon, výrazně zlepšilo - zatímco u těch, kteří brali placebo, se zlepšilo jen 25 %.
Proč? Protože naltrexon blokuje opioideové receptory v mozku. Hazardní hry aktivují stejnou část mozku jako drogy - ta, která produkuje pocit euforie. Naltrexon tlumí ten „výbuch“ radosti. Neodstraní touhu, ale zmenší její sílu. Je to jako zhasnout světlo, které vás přitahuje k pokladu - ale stále víte, že poklad tam je.
Naltrexon funguje nejlépe u lidí s výrazným kompulzivním chováním - kteří prostě nemohou přestat, i když chtějí. Ale není to lék na všechny. Vyžaduje se neustálé užívání, a může mít vedlejší účinky - nevolnost, hlavobolí, únava. A důležité: léky samy o sobě nevyléčí závislost. Musí být součástí širšího plánu.
Představte si skupinu lidí, kteří vás opravdu pochopí. Lidí, kteří ztratili domov, manželku, důvěru - a přesto dnes stojí a mluví o tom, jak přežili. To je Gamblers Anonymous (GA).
GA je 12-krokový program, inspirovaný Alkooholiky anonymy. Není to terapie v klasickém smyslu. Je to společenství. Lidé se potkávají, sdílejí příběhy, podporují se. A důležité: neexistuje tam „výsledek“. Neexistuje „vyléčený“. Existuje jen „přestal hrát dnes“. A to je dost.
Úspěšnost GA se odhaduje na 50-70 %. Ale klíčem je motivace. Pokud člověk není připraven přijmout, že je závislý, GA mu nepomůže. Pokud ale přijde s otevřeným srdcem, může se stát jeho největší podporou. Na českých fórech jako zodpovednehrani.cz má 68 % lidí, kteří GA navštěvovali, pozitivní zkušenosti. Často říkají: „Už jsem nebyl sám.“
První krok není telefonát na terapeuta. Je to uznání. „Nemám to pod kontrolou.“ To zní jednoduše. Ale pro mnohé je to nejtěžší krok v životě. Víte, proč? Protože se musíte přiznat, že jste se klamali sami sebe. „Jen jsem to zkusil.“ „Zítra přestanu.“ „Mám to pod kontrolou.“
Potom přijde druhý krok: vyhledání pomoci. V Česku je 87 organizací, které poskytují adiktologickou pomoc - od ambulantních poraden až po online konzultace. Mapa pomoci na drogy-info.cz je jednoduchý nástroj, který vám ukáže, kde je nejbližší místo.
Ambulantní terapie zahrnuje:
Moderní forma je online adiktologické poradenství. Podle Adiktio.cz ji využívá 65 % lidí, kteří hledají pomoc - protože je to tiché, diskrétní, a nemusíte se bát, že vás někdo uvidí v příjmu.
Nejčastější příčina selhání není špatná terapie. Je to nedostatečná motivace.
Podle PrevCentra (2022) 67 % relapsů přichází proto, že člověk nebyl dostatečně připraven změnit se. Nechce přestat hrát - chce jen přestat trpět. A to je rozdíl. Pokud nechcete změnit svůj život, žádná terapie, žádný lék, žádná skupina vám nepomůže.
Druhá příčina: nesprávný přístup. Někdo se dostane do KBT, ale terapeut nezvládne přistoupit na jeho hluboké bolesti. Někdo vezme naltrexon, ale nechává se vodit stále stejnými lidmi a místy. Někdo se připojí k GA, ale odmítá přiznat, že je závislý.
Nejúspěšnější je kombinace: KBT + GA + případně léky. A největší úspěch má ten, kdo přijme, že to není jen o hazardu. Je to o tom, jak se znovu naučit žít - bez úniku.
Trh s léčbou patologického hráčství roste. V období 2018-2022 se počet lidí hledajících pomoc zvýšil o 42 %. A podle Adiktologické společnosti ČR bude růst i nadále - o 8,3 % ročně do roku 2027.
Největší změnou bude integrace léků a psychoterapie. Do roku 2025 se očekává 25 % nárůst kombinovaného přístupu. Online poradenství bude stále populárnější - už dnes ho využívá 38 % klientů.
Na 1. lékařské fakultě UK pracují na personalizované léčbě - kde se bude brát v úvahu i genetika. Některé studie naznačují, že lidé s určitými geny (např. MAO) mají vyšší riziko závislosti. To znamená, že v budoucnu se léčba nebude řídit jen chováním, ale i biologií.
A největší změnou je přístup k samotnému pojmu: závislost není slabost. Je to nemoc. A jako každá nemoc - se dá léčit. A většina lidí, kteří začnou, se zlepší. Dlouhodobá úspěšnost u komplexního přístupu je dnes 45-55 %. Před deseti lety to bylo jen 30 %.
Nejde o to, aby byl každý vyléčený. Nejde o to, aby nikdy nezahrál. Nejde o dokonalost. Jde o to, abyste se naučili žít - a ne utíkat.
Patologické hráčství je oficiálně klasifikováno jako nelátková závislost ve světové klasifikaci nemocí (ICD-11) a v Americkém manuálu DSM-5. Není to jen „příliš časté hraní“. Je to porucha řízení impulzů, která způsobuje značné narušení života - finanční, rodinné, pracovní. Mozek hráče se změní stejně jako u návyku na drogy - aktivuje se stejná část mozku, která odpovídá za odměnu a touhu. To je důkaz, že jde o závislost, ne o slabost.
GA je výborná podpora - ale není náhradou za odbornou terapii. Skupina vám dá pocit, že nejste sami, a pomůže vám udržet motivaci. Ale terapeut vám pomůže pochopit, proč jste se vůbec dostali do této situace. GA řeší chování. Terapie řeší příčiny. Nejúspěšnější je kombinace obou. Mnoho lidí začíná s GA, ale pak si uvědomí, že potřebují hlubší práci - a to je zcela normální.
Naltrexon je bezpečný lék, ale ne každému se hodí. Je kontraindikován u lidí s jaterními onemocněními, těhotných žen nebo těch, kteří brali opiáty v posledních týdnech. Musí být předepsán lékařem - a nejde o „přípravek na rychlý efekt“. Účinek se projeví až po několika týdnech. Důležité je, že naltrexon neodstraní touhu - jen ji ztlumí. Bez psychoterapie se bez něj neobejdete. A není to „lék na všechny“ - funguje nejlépe u lidí s kompulzivním chováním.
Přestat hrát je první krok. Vyřešit dluhy je druhý. V terapii se pracuje na splátkovém kalendáři - často spolu s poradcem pro dluhy. Některé organizace pomáhají s úpravou dluhů nebo s přesunem na sociální podporu. Důležité je nezakládat nové účty nebo přístup k penězům, dokud nebudete mít plán. Mnoho lidí, kteří přestali hrát, ale nevyřešili dluhy, se znovu vrátili k hazardu - protože se cítili ztracení. Dluhy nejsou vaše chyba - ale musíte je řešit, jinak budou vás tlačit zpět.
Online terapie je stejně účinná jako osobní - a pro mnohé je dokonce lepší. Výzkumy ukazují, že 65 % lidí si vybírá online poradenství, protože se cítí bezpečněji a mohou se vyhnout stigmatu. Pokud máte strach z toho, že vás někdo uvidí, nebo máte závažné pracovní nebo rodinné závazky, online terapie je skvělá volba. Klíčem je kvalita terapeuta, ne forma. Pokud máte dobrý vztah s terapeutem - ať už online nebo osobně - terapie bude fungovat.
Napsat komentář