Stojíš před něčím, co ti nedovolí spát? Cítíš se osamělý, když ti nikdo nechce naslouchat? Nejsi sám. Každý den se na Linku bezpečí 116 111 obrací přes 400 dětí a mladých lidí z celé České republiky. Většina z nich se cítí ztracená, vyčerpána nebo zrazená - a přesto neví, kam jít. Tato linka není jen číslo na telefonu. Je to záchranný lanem, které vede z temnoty do světla - a není potřeba mít strach, že tě někdo posoudí.

Co je Linka bezpečí 116 111?

Linka bezpečí je nejstarší a největší celostátní služba v Česku, která pomáhá dětem a mladým lidem v krizových situacích. Založena byla v roce 1994, a od té doby se stala základním pilířem podpory duševního zdraví mládeže. Služba je určená pro všechny, kdo jsou ve věku do 26 let - tedy pro děti, žáky, studenty i mladé dospělé, kteří si nevědí rady.

Nejde o žádnou formu terapie, ale o okamžitou, lidskou podporu. Když někdo volá, nechce slyšet, že „všechno bude dobré“. Chce, aby ho někdo prostě vyslechl. A to je přesně to, co poskytují konzultanti na Linku bezpečí - bez posuzování, bez rad, které nechtěl, bez toho, aby musel říct své jméno.

Jak to funguje?

Je to jednoduché. Stačí vytočit 116 111. Bez registrace. Bez poplatků. Z každého telefonu - pevného nebo mobilního - z jakéhokoli operátora. Služba je zdarma a funguje 24 hodin denně, 365 dní v roce.

A nejen telefon. Pokud ti hovor přijde příliš strašný, můžeš napsat. Linka bezpečí má také chat a e-mailovou poradnu. To je důležité, protože ne každý dokáže říct nahlas, co ho trápí. Někdo se stydí, někdo se bojí, že ho někdo slyší. Online komunikace dělá možné říct věci, které by jinak zůstaly v nitru.

Konzultanti nejsou dobrovolníci. Jsou to odborníci - psychologové a sociální pracovníci, kteří absolvují pravidelné školení a supervizi. Ví, jak reagovat, když někdo hovoří o sebepoškozování, šikaně, rozvodu rodičů nebo pocitu, že „život nemá smysl“.

Co konkrétně pomáhá?

Linka bezpečí neposkytuje řešení na stůl. Poskytuje prostor, kde se můžeš sebrat. Když ti někdo řekne: „To zní strašně. Jak se na to díváš?“, už to není jen slova. Je to příležitost, abys si to všechno sám sebral dohromady.

Často se jedná o:

• Šikana ve škole nebo na sociálních sítích
• Problémy s rodiči, rozvod, násilí v rodině
• Sebepoškozování nebo myšlenky na sebevraždu
• Stres z vysvědčení, zkoušek, budoucnosti
• Osamělost, pocit, že „nikdo nechápe“
• Sexuální nebo genderová otázky, které nevíš, kde diskutovat

Neexistuje „špatný“ důvod, proč volat. Pokud se cítíš zatlačený, je to dostatečný důvod. Nechceš být „silný“. Chceš jen, aby tě někdo slyšel. A to je přesně to, co tady děláme.

Proč je anonymita tak důležitá?

Největší bariérou, která brání mladým lidem, aby hledali pomoc, je strach z posouzení. Strach, že ti někdo řekne: „To je hloupé.“ Nebo že ti to někdo řekne rodičům. Nebo že ti to někdo řekne ve škole.

Na Linku bezpečí to není potřeba. Nemusíš říct, kde žiješ, jak se jmenuješ, jaká je tvoje škola. Nemusíš mít ani telefonní číslo. Stačí, že jsi tam. A že chceš mluvit.

Podle průzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2022 byla Linka bezpečí označena jako „nejdůvěryhodnější zdroj pomoci“ pro 78 % mladých lidí ve věku 14-18 let. Proč? Protože vědí: tady ti nikdo neudělá škodu. Tady ti nikdo neřekne, že „to je jen fáze“.

Co se stane, když zavoláš?

Když zavoláš, připojí tě někdo z týmu - obvykle během pár sekund, ale v špičce může být i několik minut čekání. To je bohužel pravda. V noci nebo po škole je zátěž vysoká. Ale každý, kdo zavolá, dostane odpověď. Nikdo nezůstane na čekání navždy.

Konzultant tě vyslechne. Zadá otázky, které ti pomohou ujasnit, co tě trápí. Neřekne ti, co máš dělat. Ale pomůže ti najít vlastní cestu. Někdy stačí jen vědět, že jsi nejedinej, kdo to zažívá. Někdy stačí, aby někdo řekl: „To je těžké. A je v pořádku, že se cítíš takhle.“

Pokud je potřeba, pomůže ti najít lokální služby - psychologa, poradnu, sociální pracovníka. Ale jen pokud chceš. Nikdo tě nepřesměruje, pokud to nechceš.

Co se děje za kulisami?

Linka bezpečí není jen telefon. Je to celý systém. Každý rok poskytují přes 110 000 kontaktů. To je více než 300 kontaktů denně. A tato čísla rostou. Od roku 2019 se počet kontaktů zvýšil o 37 %. Mladí lidé jsou pod větším tlakem než kdy jindy.

Financování přichází ze státu (12,3 milionu Kč v roce 2022) a z darů (6,4 milionu Kč). Ale to nestačí. Konzultanti pracují na hranici svých kapacit. V noci, kdy je potřeba nejvíc, může být čekání delší. Proto plánují do konce roku 2024 přijmout o 15 % více konzultantů.

Spolek také vydává podcasty, natáčí videa pro školy a chodí do tělocvičen a klubů, aby mladým lidem řekl: „Můžete se otočit a požádat o pomoc. To není slabost.“

Co se změnilo v roce 2023?

Největší změnou je Rychlá pomoc online. Teď můžeš připojit k chatu bez registrace, bez hesla, bez e-mailu. Stačí otevřít webovou stránku a kliknout na „Chat“. Za pár vteřin se spojíš s konzultantem. To je revoluce pro mladé, kteří nechtějí, aby je někdo viděl, jak volají.

Plánují také novou mobilní aplikaci, která bude obsahovat nástroje na zvládání stresu - dýchací cvičení, krátké videa, návody, jak se zklidit, když se začneš cítit ztracený. Nejde o terapii. Jde o to, abys měl něco, co ti pomůže, když nikdo jiný není vedle.

Kdo jiný může pomoci?

Linka bezpečí není jediná služba. Existuje i Linka důvěry 116 123, ale ta je pro všechny věkové skupiny. Linka bezpečí je jediná, která je zaměřená výhradně na mladé lidi. Existují i specializované linky - například proti šikaně nebo pro LGBTQ+ mládež. Ale pokud nevíš, co tě trápí, nebo pokud je to více věcí najednou, Linka bezpečí je nejlepší první krok.

Není potřeba vědět, co máš. Stačí, že se cítíš špatně. A že chceš, aby to změnilo.

Co říkají ti, kteří zavolali?

Na sociálních sítích se objevují příběhy, které se nezveřejňují na webu. Jeden chlapec napsal: „Volal jsem na Linku bezpečí, když jsem cítil, že se zhroutím kvůli šikaně ve škole. Konzultantka mě vyslechla, neposuzovala a pomohla mi najít řešení. Dnes už je to lepší díky její pomoci.“

Druhá dívka napsala: „Nemohla jsem to říct nikomu. Nechtěla jsem, aby mě rodiče považovali za šílence. Volala jsem v půl jedné ráno. Nikdo neřekl: ‚To je hloupé.‘ Řekli: ‚Jsme tady.‘ A to stačilo.“

Tyto příběhy nejsou vzácné. Jsou běžné. Každý den. V každém městě. V každé obci.

Co dělat, když ti někdo pomáhá?

Když znáš někoho, kdo se snaží překonat krizi, neříkej mu: „Buď silný.“ Neříkej: „To přejde.“

Řekni: „Chci slyšet, co se stalo.“

Řekni: „Nemusíš to zvládnout sám.“

Řekni: „Můžeme to zkusit spolu.“

A pokud nevíš, co říct, dej mu číslo 116 111. Nebo ho pošli na linkabezpeci.cz. Nech ho, aby si vybral způsob, jakým se chce obrátit. Bez tlaku. Bez soudů. Bez očekávání.

Nejsi vinen, že se cítíš špatně. Ale jsi vinen, když se neozveš.