Zvažujete návštěvu terapeuta kvůli problémům ve vztahu, ale nejste si jistí, kdo má vlastně přijít? Je to běžná dilema. Mnoho lidí předpokládá, že párová terapie znamená nutnou přítomnost obou partnerů na každém sezení. Realita je ale mnohem flexibilnější a složitější. Ve skutečnosti existuje několik různých formátů, které terapeuti používají podle toho, co pár potřebuje. Někdy je klíčové pracovat s oběma najednou, jindy je efektivnější rozdělit čas mezi společné a individuální schůzky. A v některých případech pomůže i to, když přijde jen jeden z vás.

Kombinovaný formát: Proč se často dělí čas?

Většina moderních terapeutů dnes nedělá pouze "společné rozhovory". Statistika z průzkumu Institutu párové terapie ukazuje, že 63 % případů začíná kombinovaným přístupem. To vypadá takto: první sezení je společné, aby terapeut pochopil kontext. Poté následují individuální schůzky s každým partnerem zvlášť. Nakonec se pár vrátí ke společným sezením, kde aplikuje nové poznatky.

Proč se to dělá? Představte si situaci, kdy jeden partner bojuje s traumatem z dětství, které ho nutí reagovat agresivně na kritiku. Ve společném sezení by mohl být tento problém překryt hádkou o konkrétní incident (například nevyvezený odpad). Individuální sezení umožňuje tomuto člověku bezpečně probrat hlubší příčiny bez strachu z odsouzení druhou polovičkou. Terapeut pak tyto informace použije (s souhlasem klienta) k lepšímu vedení společných diskusí.

Tento přístup není náhodný. Vychází z metodiky Emotionally Focused Therapy (EFT), kterou poprvé systematicky popsali Johnson a Greenberg už v roce 1985. Dnes je to standard. Výhodou je, že terapeut vidí interakční vzorce v reálném čase na společných sezeních, ale zároveň získává hloubkový vhled do psychiky jednotlivců při těch samostatných.

Společná terapie: Když jde primárně o komunikaci

Není vždy nutné chodit na individuální schůzky. Prof. Martin Jelínek z Univerzity Karlovy argumentuje, že pro asi 60 % párů stačí čistě společná terapie. Kdy je tento formát ideální?

• Jasně definované konflikty: Pokud problém spočívá pouze ve špatné komunikaci nebo neshodách ohledně financí či výchovy dětí, stačí pracovat na dialogu přímo před terapeutem.
• Rovnováha sil: Pokud jsou oba partneři ochotni otevřeně komunikovat a nikdo netrpí závažnými osobními problémy, které by vyžadovaly soukromí.
• Rychlost procesu: Společná terapie může být rychlejší, protože se vyhnete časovému posunu způsobenému střídáním klientů.

Je však důležité zmínit riziko. Pokud jeden partner dominuje v rozhovoru nebo druhý ze strachu mlčí, čistě společný formát může být neefektivní. Terapeut musí být velmi zkušený, aby dokázal zajistit, že oba mají prostor promluvit. V praxi to znamená, že dobrý terapeut bude ve společném sezení aktivně řídit tok řeči a ptát se tichého partnera přímo.

Terapie s jedním partnerem: Má to smysl?

Ano, má. Ačkoliv se tomu někdy říká "terapie pro jednoho", cílem stále může být zlepšení vztahu. Stává se to ve dvou hlavních situacích:

1. Druhý partner odmítá pomoc: To je velmi časté. Jeden chce změnu, druhý tvrdí, že "nic není". Ten motivovaný přijde sám. Pracuje na svých reakcích, hranicích a postoji. Často se stane, že jakmile se změní chování jednoho, změní se i dynamika celého systému a druhý partner začne vnímat pozitivní dopad.
2. Fyzická nepřítomnost: Například dlouhodobá práce v zahraničí nebo nemoc. Online formát nebo individuální sezení jsou pak jedinou možností.

Podle průzkumu organizace O děti postaráno z.s. z roku 2021 dochází k této variantě ve 7 % případů. Klíčové je, aby terapeut jasně definoval cíle. Pokud přijde jen žena, cílem není "změnit manžela" (což nelze), ale "změnit svůj přístup k manželovi". To je realistické a dosažitelné.

Týmová terapie: Dva terapeuti pro jeden pár

Tento formát je méně častý - používá se pouze v 18 % případů podle údajů Institutu párové terapie. Spočívá v tom, že pár vede dva terapeuti, obvykle muž a žena. Kdo tuto službu využívá?

Týmová terapie je drahá, ale má své místo. Funguje skvěle, když pár řeší téma, kde pohlaví hraje zásadní roli. Mužský terapeut může lépe pochopit mužskou perspektivu a ženský terapeut tu ženskou. Tím se snižuje riziko, že by jeden terapeut nevědomky zaujal pozici "obhájce" jednoho pohlaví. Tento přístup byl poprvé implementován v Německu v roce 1998 a v Česku se teprve prosazuje.

Jak vybrat ten správný formát pro vás?

Neexistuje univerzální odpověď. Záleží na vašich specifikách. Zde je jednoduchý rozhodovací strom:

• Máte oba zájem o terapii a chcete řešit komunikaci? → Začněte společnou terapií. Pokud narazíte na odpor, přejděte na kombinovaný formát.
• Jeden z vás má hluboké osobní problémy (trauma, úzkost), které otravují vztah? → Kombinovaný formát je nutností. Individuální sezení jsou nezbytná pro bezpečné zpracování.
• Druhý partner kategoricky odmítá jít? → Jděte sami. Soustřeďte se na vlastní změny. Časem může dojít k zapojení druhého.
• Řešíte specifický problém s genderovou dynamikou nebo sexualitou? → Zvažte týmovou terapii, pokud si ji můžete dovolit.

Pamatujte, že formát není neměnný. Dobrý terapeut bude průběžně hodnotit, zda zvolený postup funguje. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 156/2022 Sb. dokonce vyžaduje, aby terapeuté dokumentovali vhodnost zvoleného formátu. Takže pokud cítíte, že něco nefunguje, řekněte to. Terapie by měla být živý proces, ne šablona.