Stojíte před zrcadlem a přemýšlíte, jestli by vás mohla pomoci psychoterapie, ale videohovor vás děsí? Nebo máte jen základní telefon a nechcete se učit novým aplikacím? Možná vás zaujala telefonická terapie - ta, kde se promluvíte s psychologem jen hlasem, bez kamery, bez obavy, že někdo uvidí, jak jste vypadáte, když pláčete. A otázka zní: funguje psychoterapie, když nevidíte, kdo vás poslouchá?

Co je telefonická terapie vlastně za věc?

Je to psychoterapie, která probíhá výhradně přes telefon. Žádné video, žádný obraz, žádný screen, jen hlas. Bez potřeby internetu, bez potřeby počítače nebo tabletu. Stačí mobilní síť - dokonce i 2G nebo 3G. V Česku to není novinka, ale v posledních letech se stává běžnou možností. Na platformách jako Mojra.cz můžete při objednávce jednoduše napsat: „Chci konzultaci bez videa.“ A psycholog to přijme. Nejde o nějakou „levnou“ verzi terapie, ale o samostatnou formu, která má své vlastní pravidla a silné stránky.

Na rozdíl od video-terapie, kde se sledují mimiky, pohyby rukou nebo náhlé ztuhnutí, telefonická terapie se spoléhá jen na hlas. Na tón, na pauzy, na zvýšení hlasu, na ztichnutí. Terapeut se musí naučit číst emoce z toho, co se říká - a ne z toho, co se děje za kamerou. To není jednoduché. Klinická psycholožka z Prahy říká, že bez vizuálních signálů je obtížnější odhadnout, jestli klient přemýšlí, jestli se chystá říct něco důležitého, nebo jestli se jen schovává. Ale to neznamená, že to nefunguje. Znamená to, že terapeut musí být jinak vyškolený.

Kdo to opravdu potřebuje?

Nejčastěji to jsou lidé, kteří nemají možnost nebo nechtějí videohovor. To není jen o starších lidech - i když 45 % uživatelů telefonické terapie je nad 50 let. Je to také o lidech se zrakovým postižením, kteří nevidí obraz, ale slyší hlas. Je to o těch, kteří bydlí v malém bytě a nemají soukromý kout, kde by mohli mluvit bez obavy, že je slyší děti nebo partner. Je to o těch, kteří se cítí bezpečněji, když nejsou vidět. Když nemusíte mít na sobě oblečení, které „vypadá důstojně“, když nemusíte mít za sebou čistou stěnu, když nemusíte mít vypnutého psa. V tomto případě je telefonní hovor nejen jednodušší - je to i bezpečnější prostor.

Podle dat z platformy Ženy.cz se 28 % uživatelů telefonické terapie nachází na venkově. Pro ně je internet nestálý, videohovory nevěřitelné. Mobilní hovor je jediný spolehlivý kanál. A pro mnohé z nich je to jediná možnost dostat se k psychologovi. V některých obcích v Jižní Moravě nebo na Slovensku je osobní terapie vzdálená 50 km. Telefonická terapie je v těchto případech nejen pohodlná - je to životní linka.

Je to stejně účinné jako video nebo osobní terapie?

Neexistuje žádná studie, která by říkala: „Telefonická terapie je stejně účinná jako video.“ Ale existují studie, které říkají: „Online terapie vůbec je účinná.“ A to platí i pro hlasovou formu. Výzkumy z USA a Evropy ukazují, že terapie úzkosti, deprese nebo PTSD funguje stejně dobře, ať už je poskytována osobně, přes video nebo přes telefon. Rozdíl není statisticky významný. Ale je tu jeden důležitý detail: účinnost závisí na terapeutovi. Ne na formátu.

Terapeut, který je špatný ve videohovoru, bude špatný i v telefonickém. Terapeut, který je dobrý, dokáže přizpůsobit svůj přístup. Naučí se poslouchat. Naučí se rozpoznávat, kdy klient přestává dýchat, kdy se jeho hlas zvýší, kdy se zastaví. To není jen „slyšet slova“. To je slyšet ticho. A to je umění, které se dá naučit. Někteří terapeuti v Česku se specializují právě na hlasovou komunikaci. Mají vlastní techniky - například když klient přestane mluvit, terapeut neříká „Co se stalo?“, ale „Můžu cítit, že tady něco těžkého probíhá. Chceš, abych počkal?“

Co se stane, když se spojení přeruší?

Toto je otázka, kterou většina lidí nezajímá - dokud se to nestane. Přerušení spojení je u telefonické terapie častější než u videohovorů. Mobilní síť v některých oblastech Česka - například v Krušných horách nebo v Podbeskydí - není spolehlivá. Pokud se spojení přeruší, co dělat?

Profesionální terapeuti mají předem dohodnutý plán. Například: „Pokud se spojení přeruší, počkej 3 minuty. Pokud se neozvu, zavolej znovu.“ Nebo: „Napiš mi SMS: ‚Přerušeno‘. Počkám.“ Někteří terapeuti využívají i e-mail jako záložní kanál. Důležité je, aby to nebylo „to se stalo“ - ale „to je součást procesu“. Pokud se spojení přeruší, nemusíte se cítit jako selhání. Je to jen technická překážka. A dobrý terapeut to ví.

Co vás stojí a kde to najdete?

Telefonická terapie je obvykle o 10-15 % levnější než video-terapie. Průměrná hodina stojí 850-950 Kč. Video-terapie se pohybuje kolem 950-1 100 Kč. Proč? Protože není potřeba investovat do kvalitní kamery, osvětlení, zabezpečení dat nebo speciálního software. To se přenáší na cenu pro klienta.

V Česku je telefonická terapie dostupná především na platformách jako Mojra.cz, Psychologie.cz nebo v některých privátních praxích. Některé psychologické centra v Brně, Ostravě nebo Plzni ji nabízejí jako standardní možnost. Nezapomeňte: nejde o „zvláštní službu“. Je to běžná volba. Pokud chcete telefonickou terapii, neříkejte: „Můžu mít jen hovor?“ Řekněte: „Chci telefonickou terapii.“

Co nemůže telefonická terapie?

Nejde o zázrak. Není vhodná pro všechno. Pokud máte těžkou psychickou poruchu - například schizofrenii, těžkou deprese s sebevražednými myšlenkami, nebo akutní krizi - je potřeba osobní terapie nebo ihned zásah. Telefonická terapie není krizová linka. Je to terapie pro stabilní stav, pro práci s emocemi, pro hledání smyslu, pro zlepšování vztahů. Není to „příprava na video“, ani „levná verze“. Je to jiná cesta.

Chybí v ní vizuální informace. To znamená, že pokud klient má problém s tělesnou zprávou - například pokud se chová jako „nepřítomný“ nebo „příliš kontrolovaný“ - může být obtížnější to zaznamenat. Terapeut nemůže vidět, že klient drží ruce v kapse, nebo že se snaží neplakat. Ale může slyšet, že hlas se zvlní, že se přerušuje, že se zastaví. A někdy to stačí.

Je to bezpečné?

Ano - pokud to děláte u profesionála. Asociace klinických psychologů ČR uznává telefonickou terapii jako legitimní formu. Ale musíte zkontrolovat, jestli terapeut používá šifrované linky. Některé aplikace jako WhatsApp nebo Skype nejsou bezpečné pro terapii. V Česku se používají speciální telekomunikační služby, které jsou zabezpečené podle zákona o ochraně osobních údajů. Pokud vás terapeut kontaktuje přes běžný telefonní číslo - to je v pořádku. Pokud vás kontaktuje přes neznámou aplikaci - zeptejte se. Bezpečnost není volba. Je to základ.

Co vás čeká na první schůzce?

Nic mimo obvyklé. Nejprve se terapeut seznámí s vámi. Zjistí, co vás vede. Zjistí, jestli je telefonická forma pro vás vhodná. Neřekne: „Tohle nejde.“ Řekne: „Můžeme to zkusit. A budeme sledovat, jak se to daří.“

Než začnete, zkontrolujte, že máte klidné místo. Nechte telefon na hlasu, ne na vibračním režimu. Vypněte notifikace. Připravte si kávu, papír, tužku. Připravte se na to, že budete mluvit. Ne na to, že budete vidět. To je rozdíl.

Je to jen dočasná alternativa?

Ne. Mnoho lidí začíná s telefonickou terapií, protože se bojí videa. Ale mnozí z nich pokračují v ní i po roce, dvou, třech. Protože se cítí bezpečněji. Protože se nebojí, že jim někdo přečte výraz na tváři. Protože se jim daří mluvit o věcech, o kterých by jinak neřekli nic. To není „přechodná fáze“. To je výběr. A výběr má svou hodnotu.

Terapie není o tom, jakým způsobem se to dělá. Je o tom, jestli se to dělá dobře. A telefonická terapie může být dobře - pokud máte správného terapeuta. A pokud máte odvahu říct: „Chci mluvit. A nechci, aby mě někdo viděl.“

Telefonická terapie není „méně“. Je jiná. A někdy je přesně to, co potřebujete - když nemůžete, nebo když nechcete, aby vás někdo viděl. Nejde o technologii. Jde o to, abyste mohli mluvit. A to je všechno, co potřebujete.