Ne každý, kdo užívá drogy, je „slabý“ nebo „moralně selhávající“. Ne každý, kdo pije, je „ztracený“. Někdy je za závislostí něco hlubšího - něco, co se stalo předtím, než se člověk naučil mluvit. Něco, co mu vzalo kontrolu ještě předtím, než se naučil, že má nárok na bezpečí. Trauma není jen vzpomínka. Je to změna v mozku, v těle, v způsobu, jakým člověk vnímá svět - a často i samotné sebe.

Proč závislost není jen otázka vůle

Mnoho lidí si myslí, že závislost je výsledek špatných rozhodnutí. Ale co kdyby to bylo spíš odpovědí na něco, co se stalo dříve? Podle výzkumu kanadského lékaře Gábora Matého, který pracoval s nejzávažnějšími případy závislosti v Severní Americe, 30 % lidí užívajících drogy v Vancouveru má historii dětského traumatu. A co je ještě překvapivější: u žen ve věznicích je tento podíl až 50 %. To není náhoda. To je systémová selhání - rodina, společnost, péče, která neměla možnost zasáhnout včas.

Závislost není tedy hledání radosti. Je to hledání klidu. Každá závislost - alkohol, drogy, jídlo, pohyb, online herní světy - má stejný cíl: změnit fyziologický stav mozku. Při trauma se mozek učí, že svět je nebezpečný. Nervový systém je v neustálém „běž“ nebo „zůstaň“. A závislost - ať už je to alkohol nebo přehnaná práce - přináší krátkodobé uvolnění. Zastaví ten vnitřní hluk. Na chvíli přestane být tělo v pohotovosti. To je důvod, proč se lidé k závislosti vrací. Ne proto, že chtějí „být závislí“. Ale proto, že nevědí, jak jinak přežít.

Co je trauma skutečně?

Trauma není jen nějaká událost - jako dopravní nehoda nebo násilí. Trauma je to, co zůstalo po události. Je to ten pocit, že jsi bezmocný. Že nikdo nepřijde. Že se nikdy nemůžeš bezpečně vypnout. Může to být zanedbávání, opakované kritiky, neustálé porovnávání, pohledy, které říkají: „Neníš dostatečně dobrý.“

Podle terapie.cz je trauma „silná a stresující událost, která se může projevit fyzicky, emocionálně i psychicky“. Ale důležité je, že ne každý reaguje stejně. Dvě děti zažijí stejnou situaci - jedna se z toho zotaví, druhá ne. Proč? Protože trauma není v události. Je v tom, jak mozek a tělo tu událost zpracovaly. A když ji nezpracuje, zůstává tam. V těle. V návykách. V reakcích.

Psychoterapie jako první volba

Léky samy o sobě závislost nevyléčí. Antidepresivy mohou zmírnit úzkost nebo deprese, ale neodstraní původní ránu. Psychoterapie je jediná metoda, která se snaží právě o to - najít a zpracovat ten původní zážitek. A to ne tak, že bys o něm mluvil jako o historické události. Ale tak, že ho zažiješ znovu - v bezpečí.

První krok je vytvoření bezpečí. Bez toho se nic nestane. Klient, který byl v dětství zrazen, zanedbán, nebo napaden, nevěří, že někdo může být bezpečný. A terapeut musí být ten, kdo to dokáže změnit. Ne tím, že řekne: „Všechno bude v pořádku.“ Ale tím, že bude tam. Stálý. Nevyhodnocující. Bez trestu.

Gábor Maté to říká jednoduše: „Nepovyšujme se nad lidmi závislými. Snažme se pochopit, jak jejich problémy vznikly.“ Tento přístup je revoluční. Místo toho, abychom klienta označili za „zneužívače“, začneme ho vidět jako přeživšího. Kdo se snažil přežít nejhorší, co mu svět mohl dát.

Co se děje ve skutečné terapii?

Není to o tom, že bys měl „přiznat“ trauma. Je to o tom, aby sis dovolil pocítit to, co jsi v dětství musel potlačit. Může to být hněv. Smutek. Strach. Bezpečí. A to všechno se děje pomalu. V terapii se nezpracovává trauma jednou. Zpracovává se krok za krokem. Vždy v rámci toho, co tělo a mozek zvládnou.

Terapeuti používají různé metody. Někteří pracují s psychodynamickým přístupem - hledají vzorce, které se opakují v životě. Jiní používají EMDR - techniku, která přes pohyb očí pomáhá mozku přepracovat traumatické vzpomínky. Někteří se zaměřují na tělo - protože trauma se ukládá i v svalovém napětí, dechu, pulsaci. A všechny tyto metody mají jedno společné: klient nikdy není ponechán sám.

Na platformě terapie.cz najdeš terapeuty jako Mgr. Evu Matulovou, která pracuje s klienty s důrazem na to, že „hlavním hrdinou Vašeho života jste Vy“. To je klíč. Trauma ti vzalo kontrolu. Terapie ti ji vrací. Ne tím, že ti řekne, co máš dělat. Ale tím, že ti umožní najít vlastní cestu.

Online terapie - bezpečný prostor pro ty, kdo se bojí

Pro mnoho lidí je klasická terapie v kanceláři příliš strašná. Představa, že musíš odejít z domova, projít ulicí, sednout v cizím prostoru - to samo o sobě může být spouštěč. Proto online terapie stále více pomáhá. Když ses můžeš připojit z postele, z kuchyně, z pokoje, kde se cítíš bezpečně - terapie začíná lépe. A to je zvláště důležité u lidí s agorafií nebo těch, kteří mají trauma spojené s určitými místy.

Výzkum z roku 2022 publikovaný v European Journal of Psychotraumatology ukázal, že 78 % lidí, kteří absolvují trauma-fokusovanou terapii, má významnou redukci příznaků závislosti. Ve srovnání s tradičními přístupy - jako je pouhé vzdělávání o rizicích nebo 12-krokové programy - je rozdíl obrovský. Terapie, která se zaměřuje na kořen, funguje lépe.

Co se stane, když trauma nezpracuješ?

Někdo říká: „Když to nechám být, tak se to samo vyřeší.“ Ale trauma se nevyřeší samo. Přesouvá se. Z jedné závislosti do druhé. Z alkoholu do přehnané práce. Z jídla do sexu. Z drog do perfekcionismu. Závislost se nemění - jen mění podobu.

A když se člověk rozhodne nechat to být, může se stát, že se vnitřní bolest přemění na sebeobvinění. „Jsem slabý.“ „Nemám sílu.“ „Nemohu to zvládnout.“ A tím se cyklus jen posílí. Proto je terapie nejen léčba. Je to přežití. Je to návrat k sobě.

Varování: trauma není alibi

Ale pozor. Někdo začne používat trauma jako výmluvu. „Jsem závislý, protože jsem měl špatné rodiče.“ „Nemůžu změnit, protože jsem to zažil.“ To není terapie. To je únik. Bessel van der Kolk, jeden z největších odborníků na trauma, říká: „Cílem terapie není jen opakovat minulost. Cílem je znovunajít svou aktivní agendu. Žít v přítomnosti.“

Terapie neznamená, že se můžeš vyhnout odpovědnosti. Znamená, že se můžeš k ní vrátit - s jasnou hlavou, s vlastní silou, s vlastním hlasem. Trauma ti nemůže říct, jak máš žít. Ale může ti pomoci najít, jak chceš žít ty.

Co je dnes v Česku možné?

V České republice je 1.147 psychologů s certifikátem pro psychoterapii. Ceny se pohybují mezi 800 a 1500 Kč za hodinu. Státní pojišťovny nehradí léčbu závislostí - jen část léčby duševních poruch. To znamená, že terapie je často platná z vlastní kapsy. Ale výsledek se vyplatí. Podle Prof. Tomáše Šolcové z UK se počet odborných článků o trauma a závislosti v českých časopisech za posledních pět let zvýšil o 147 %. Lidé začínají chápat. A terapeuti se učí.

V Praze se v říjnu 2023 konala 2. mezinárodní konference Trauma a závislost. 63 % českých terapeutů plánuje rozšířit své dovednosti v trauma-fokusované terapii během příštích dvou let. Znamená to, že přístup se mění. Z „nauč se nekouřit“ na „pojďme zjistit, proč jsi kouřil“.

Co říkají ti, kdo to zkusili

Na fóru Anonymní alkoholici uživatel Petr_45 napsal: „Až když jsem začal pracovat na dětském traumatu ve 38 letech, pochopil jsem, proč jsem k alkoholu utíkal od 16 let. Terapie mi trvala 2 roky, ale teď mám 5 let sucha.“

Na druhé straně uživatel Závislá_srdcem na Redditu napsal: „Po 6 měsících terapie jsem skončil, protože mi terapeutka vnucovala své interpretace místo abych hledal své vlastní řešení.“

To je klíčové. Terapie není o tom, aby ti někdo řekl, co je „správné“. Je o tom, aby ti někdo pomohl najít to, co je správné pro tebe. A to je rozdíl mezi léčbou a manipulací.

Závěr: Závislost není konec. Je to začátek.

Když začneš pracovat na podkladovém trauma, nezačínáš s tím, že jsi „zlý“. Začínáš s tím, že jsi přežil. A to je úžasná základna. Nejsi ztracený. Nejsi zničený. Jsi člověk, který se snažil přežít. A teď máš možnost přežít jinak.

Není to snadné. Není to rychlé. Ale je to pravda. A pravda má sílu, kterou žádná droga, žádná závislost, žádná výmluva nemůže zastavit.