Představte si situaci: jdete klidně po nákupním centru nebo čekáte na tramvaj v Brně a najednou spatříte tvář, kterou znáte jen z vašich soukromých sezení. Je to váš psychoterapeut, který je profesionálem zabývajícím se léčbou duševních poruch a osobnostních obtíží prostřednictvím hovoru a specifických metod. Vzápětí následuje ten známý úchvatný pocit - mix překvapení, trapnosti a možná i mírné úzkosti. Co teď? Máte pozdravit? Mít strach, že vás ignoruje? Nebo snad očekáváte přátelský rozhovor o počasí?

Tento moment je jedním z nejčastějších, ale také nejnáročnějších okamžiků v průběhu terapie. Ačkoli se může zdát jako malichernost, způsob, jakým vy i váš terapeut tuto situaci zvládnete, může mít zásadní dopad na vaši léčbu. Rozumět tomu, proč se terapeuti chovají tak, jak se chovají, a co od nich můžete očekávat, vám pomůže cítit se jistěji a ochrání terapeutický vztah před zbytečným napětím.

Proč terapeuti často „ignorují“ své klienty?

Mnoho lidí, kteří poprvé zažijí náhodné setkání s terapeutem na veřejnosti, bere jejich mlčení nebo rychlý odchod jako urážku. "Ignoroval mě," říká si klient a cítí se odmítnutý. Ve skutečnosti je toto chování téměř vždy projevem profesionální odpovědnosti, nikoliv nevšímavosti.

Podle dat z Masarykovy univerzity (Gromesová, 2017) dodržuje pravidlo pouze zdvořilého přikývnutí nebo mávnutí bez zahájení konverzace až 87 % terapeutů v České republice. Proč jsou tak strozí? Důvodem je ochrana vašeho soukromí a integrity terapeutického procesu. Terapeutický vztah je asymetrický - terapeut nese odpovědnost za nastavení hranic. Jak uvádí Etický kodex EABP (European Association for Body Psychotherapy, 2020), terapeut musí být si vědom, že jeho veřejné vystupování může ovlivnit důvěru ve vztahu.

Kdyby se terapeut pustil do běžného rozhovoru v kavárně, riskoval by několik věcí:

• Porušení confidentiality: I nenápadná otázka "Jak se máte?" může vést k tomu, že klient začne sdílet intimní detaily svého života na veřejném místě, kde ho mohou slyšet cizí lidé.
• Rozmazání hranic: Přechod z role "léčitele" na roli "přítele" může oslabit terapeutickou alianci. Studie z Masarykovy univerzity (Ptáček, 2018) ukazuje, že nadměrná blízkost mimo ordinaci je jednou z nejčastějších příčin etických porušení a může posilovat závislost klienta.
• Nejistota klienta: Klient může být zmatený tím, zda má mluvit o terapii, nebo o něčem jiném. Ticho je v tomto kontextu bezpečnější volbou.

Pamatujte tedy: pokud váš terapeut při náhodném setkání pouze kývne a pokračuje dál, neznamená to, že vás nemá rád nebo že vás chce zbavit. Naopak, snaží se chránit prostor, ve kterém se léčíte.

Co si myslí klienti a kde vzniká nedorozumění?

Zatímco terapeuti se řídí striktními etickými kodexy, klienti často mají jiná očekávání. Průzkum Psychologie.cz z roku 2022 odhalil zajímavý rozdíl: 73 % klientů očekává, že terapeut bude při náhodném setkání vystupovat jako „obyčejný člověk“ a zapojí se do konverzace. Tento rozdíl v očekávání je půdou pro mnoho nedorozumění.

Klient může vnímat stručné pozdravy jako studené nebo odmítavé. V některých případech, kdy terapeut odešel příliš rychle, interpretovali klienti toto chování jako trest za něco, co se stalo v terapii, nebo jako znak, že terapie selhala. Studie Miklíkové (2024) z Univerzity Tomáše Bati dokonce zjistila, že v 42 % případů vedla taková situace k dočasnému přerušení terapie, protože klient cítil potřebu se od terapeuta distancovat.

Je důležité si uvědomit, že terapeut je mimo ordinaci stále terapeutem. Jeho role není oddělitelná od jeho osoby v té míře, jako u jiných profesí. Nemůžete si s lékařem hrát karty v hospodě hned po operaci, a stejně tak nemůžete s terapeutem řešit hluboké trauma v supermarketu. Tato separace je nutná pro efektivitu léčby.

Etická pravidla a rizika porušení hranic

V České republice neexistuje specifický zákon, který by přímo upravoval chování terapeutů při náhodných setkáních, ale platí obecná etická pravidla. Česká komora psychologů ve svém Etickém kodexu (článek 5.3, platný od 1. 1. 2021) stanovuje jasné limity: psycholog nesmí využívat terapeutický vztah k vytváření jiných vztahů, včetně přátelských nebo obchodních.

Proč je to tak přísné? Protože historie ukazuje, že smazání hranic má často destruktivní následky. Prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., analyzoval v roce 2020 případ, kdy terapeut přijal pozvání klienta na společnou večeři při náhodném setkání v restauraci. Výsledkem bylo úplné rozpadnutí terapeutického vztahu. Klient již nemohl objektivně pracovat na svých problémech, protože vztah byl znečištěn osobními emocemi a sociálními dynamikami.

Podle dat České komory psychologů došlo v letech 2020-2023 k čtyřem případům, kdy bylo terapeutům odňato oprávnění k výkonu povolání právě kvůli porušení těchto hranic. 68 % všech etických stížností v této době bylo spojeno s nevhodným chováním mimo ordinaci. Pokud byste tedy narazili na terapeuta, který vás aktivně láká do konverzace o vašich problémech na veřejnosti, nebo navrhne schůzku mimo rámec terapie, mějte na paměti, že jde o červenou vlajku.

Jak se liší různé terapeutické směry?

Není pravda, že všichni terapeuti reagují stejně. Způsob, jakým se staví k náhodným setkáním, se může lišit podle jejich vzdělání a teoretické orientace. Průzkum SUR (Sdružení pro uznávání psychoterapeutů, 2022) ukázal zajímavé rozdíly:

Kognitivně-behaviorální terapeuti mají tendenci být více strukturální. Často s klienty projednávají konkrétní scénáře: "Pokud nás potkáme v metru, já se jen pozdravím a půjdu dál." To klientovi dává jistotu a snižuje nejistotu. Naopak humanističtí terapeuti, kteří kladou větší důraz na autentický lidský kontakt, mohou působit méně rigidně, což však může u některých klientů vyvolat větší zmatenost. Studie z Psychologického ústavu AV ČR (2023) potvrzuje, že klienti humanistických terapeutů častěji vnímají náhodná setkání jako zdroj stresu, protože nejsou zvyklí na jasné instrukce.

Co byste měli dělat vy jako klient?

Ačkoli je primární odpovědnost za nastavení hranic na terapeutovi, jako klient máte také nástroje, jak se v této situaci cítit lépe. Zde je několik praktických rad:

1. Nenechte se zmást tichem. Pokud vás terapeut pozdraví stručně a odejde, vezměte to jako gesto úcty k vašemu soukromí. Není třeba se cítit zraněně.
2. Neprovokujte konverzaci. Podle průzkumu Psychologie.cz (2023) 92 % zkušených klientů dodržuje pravidlo, že při náhodném setkání nezačíná konverzaci. Pokud terapeut nenaznačí jinak, stačí zdvořilé přikývnutí.
3. Použijte to jako materiál pro terapii. Toto je možná nejdůležitější bod. Váš pocit ze setkání - ať už šlo o úlevu, vztek, stud nebo zmatek - je cenným materiálem pro další práci. 95 % klientů, kteří probrali náhodné setkání během sezení, uvedlo, že to prohloubilo jejich pochopení sebe sama a vztahu k terapeutovi.
4. Domluvte se předem. Pokud víte, že se pohybujete v podobných místech (např. stejná sportovní hala, knihovna poblíž ordinace), proberte s terapeutem, jak by chtěl reagovat. Můžete říct: "Cítím se nervózně, když tě vidím v ulici. Co mám dělat?" Odpověď vám dá jistotu.

Pokud se vám stane, že terapeut zcela ignoruje vaši přítomnost (což se stává v 15 % případů podle studie Choudhary, 2024), může to být projevem jeho vlastní nejistoty nebo snahy udržet maximální odstup. I toto je vhodné probrat v terapii. Terapeut by měl být otevřený diskuzi o tom, jak jste to vnímali.

Kdy kontaktovat komoru?

Většina situací je řešitelná komunikací v rámci terapie. Existují však výjimky, kdy se chování terapeuta stává neetickým a vyžaduje zásah zvenčí. Měli byste zvážit kontakt na Českou komoru psychologů nebo příslušnou komoru lékařů, pokud:

• Terapeut iniciuje konverzaci o vašich terapeutických problémech na veřejnosti.
• Terapeut vás oslovuje jménem v situaci, kde by vás mohli poznat další lidé z vašeho okolí, čímž ohrožuje vaše anonymitu.
• Terapeut navazuje s vámi přátelský nebo obchodní vztah mimo ordinaci (např. pozvání na večeři, společné projekty).

V roce 2022 vedlo nahlášení takových incidentů k sedmi disciplinárním řízením. Nebojte se hájit své právo na profesionální a bezpečný terapeutický prostor. Vaše pohoda a ochrana soukromí jsou na prvním místě.

Závěr: Hranice jako pomocník, ne jako bariéra

Náhodná setkání s terapeutem mohou být nepříjemná, ale nemusí být destruktivní. Klíčem je pochopit, že respektování hranic není odmítnutí vás jako člověka, ale ochranou procesu, ve kterém se léčíte. Když budete vědět, co očekávat, a když otevřeně komunikujete své pocity z těchto setkání v terapii, stanou se z nich cenné zážitky, které posílí vaši cestu k lepšímu duševnímu zdraví.