Placebo a psychoterapie: Jak naděje a očekávání ovlivňují léčbu duševních potíží

Placebo a psychoterapie: Jak naděje a očekávání ovlivňují léčbu duševních potíží

Placebo efekt v psychoterapii není iluze. Není to „jen“ náhoda nebo podvod. Je to skutečný neurologický a psychologický proces, který se odehrává v hlavě pacienta - a přitom mění jeho realitu. Když člověk věří, že se mu bude lépe, jeho mozek začne uvolňovat chemikálie, které zmírňují bolest, snižují úzkost a obnovují pocit kontroly. To není „fikce“. Je to biologie, která funguje nejlépe tam, kde není jasná organická příčina - tedy v oblastech duševního zdraví.

Co vlastně placebo dělá v psychoterapii?

Placebo efekt není o léku, který neobsahuje účinnou látku. Je to o tom, co se děje v mozku, když člověk věří, že lék nebo terapie pomůže. V psychoterapii je „placebo“ v podstatě všechno, co nejsou specifické techniky: důvěra v terapeuta, atmosféra bezpečí, jasné očekávání zlepšení, slova, která zní jako naděje. A tyto věci mají sílu. Výzkumy ukazují, že až 45 % účinnosti psychoterapie může být připsáno právě tomuto „nespecifickému“ faktoru - terapeutickému vztahu a pozitivnímu očekávání.

Představte si člověka s mírnou depresí. Nepotřebuje žádný lék. Nechce „řešit“ dětství. Chce jen přestat cítit, že je všechno zbytečné. Když terapeut sedí s ním, poslouchá ho, neříká mu, že je „přehnaný“, ale řekne: „Vím, že to teď zní beznadějné. Ale já jsem viděl, jak se lidé z toho vynořili. A můžeme to zkusit spolu.“ - ten okamžik je silnější než jakákoli technika. Mozek začne vytvářet nový příběh: „Možná to nejde tak špatně, jak si myslím.“ A ten příběh mění chemii mozku.

Proč placebo funguje jen u některých problémů?

Placebo nezahojí rakovinu. Nepřesune zlomeninu. Nemůže změnit hladinu hormonů nebo odstranit nádor. Ale u chronické bolesti? U únavy? U úzkosti? U pocitu, že „nic nejde“? Ano. Tam, kde je příčina subjektivní, tam placebo působí.

Studie z Univerzity Karlova ukazují, že pacienti s chronickou bolestí, kteří věřili, že dostávají účinnou léčbu (i když byla jen simulace), prožívali skutečné snížení bolesti. Mozek zmenšil aktivitu v oblastech, které zpracovávají bolest. U depresí se zlepšovaly nálady - ne proto, že se změnila genetika, ale protože se změnilo přesvědčení: „Můžu to zvládnout.“

A naopak: když pacient nevěří - když se cítí, že terapeut je odstupňovaný, nezajímá se o něj, nebo mu říká „jen se víc snaž“ - placebo efekt zcela selhává. Výzkum z Psychologie.cz potvrzuje: 68 % lidí řeklo, že důvěra v terapeuta byla klíčová pro jejich zlepšení. Bez ní se věra v léčbu nevytvoří. A bez věry - žádný efekt.

Je psychoterapie skutečně lepší než placebo?

Ano. Ale ne proto, že by specifické techniky byly „magické“. Je lepší, protože kombinuje placebo efekt s nástroji, které mění chování a myšlení dlouhodobě.

Placebo může dát pacientovi dočasné úlevy - třeba na několik týdnů. Ale psychoterapie ho učí, jak rozpoznat negativní myšlenky, jak reagovat na úzkost, jak mluvit o svých pocitech. Kognitivně-behaviorální terapie, například, nejen vytváří naději - dává nástroje, jak ji udržet. Když člověk pozná, že jeho myšlenky „všechno je zbytečné“ jsou jen návyk, ne pravda, přestane jim věřit. A to je trvalá změna.

Metaanalýzy z let 2005-2020 ukazují, že psychoterapie je průměrně o 0,8 standardních odchylek účinnější než placebo nebo žádná intervence. To znamená, že pacient, který prošel terapií, je výrazně lépe než 78 % lidí, kteří nedostali žádnou léčbu. Placebo to nezvládne. Zlepšení z něj je krátkodobé a často závisí na kontinuitě vztahu s terapeutem. Jakmile se ten vztah přeruší - může se vrátit všechno zpět.

Kdo z toho nejvíc vyžije?

Není to o tom, jakou diagnózu máte. Je to o tom, jaký vztah máte ke svému terapeutovi a jak moc věříte, že změna je možná.

Studie z 1. LF UK ukazují, že tři faktory určují úspěch:

1. Terapeutický vztah - 30 % účinnosti. Je to o tom, jestli se cítíte viděný, slyšený, bez ohodnocení.
2. Pozitivní očekávání - 15 %. Když terapeut řekne: „Tento přístup pomohl mnoha lidem s podobnými potížemi. Můžeme to zkusit.“ - to je silný signál.
3. Specifické techniky - 15 %. Například u fóbií pomáhá systematická desenzibilizace, u depresí může pomoci kognitivní přestavba.

Zbytek - 40 % - je všechno ostatní: čas, příroda problému, životní situace, podpora okolí. Ale prvních 60 % závisí na tom, co se děje mezi dvěma lidmi v místnosti.

Ti, kdo mají největší šanci na úspěch, jsou ti, kteří:

• chtějí změnu, ale nejsou připraveni „vykopat“ všechno z dětství;
• jsou ochotni se podívat na své myšlenky, ale nechtějí být „napraveni“;
• potřebují někoho, kdo jim řekne: „To, co zažíváš, je reálné. A já ti věřím.“

Proč některé terapie selhávají - i když „fungují teorie“?

Je to jednoduché: pokud terapeut neumí vytvořit důvěru, žádná technika nepomůže. Výzkumy potvrzují: klienti, kteří cítili, že jejich terapeutka je „vzdálená“ nebo „nepřímočará“, nezaznamenala žádné zlepšení - ani když se používaly „dokázané“ metody.

Na Redditu napsal jeden klient: „Po 10 sezeních jsem necítila žádné zlepšení - placebo efekt nefunguje, pokud nevěříte ve svého terapeuta.“ To není výjimka. Je to pravidlo.

Problém je, že mnoho terapeutů je školeno v technikách, ale ne v lidském kontaktu. Umí pracovat s dotazníky, ale ne umí při pohledu do očí říct: „Vím, že to teď zní nemožné. Ale nejsi sám.“

Nejlepší terapeuti nejsou ti, kteří znají nejvíce teorií. Jsou ti, kteří umí být přítomní. Kteří neřeší, jak „správně“ odpovědět. Kteří prostě poslouchají. A tím vytvářejí prostor, kde se může narodit věra.

Jak si vybrat terapeuta, který vás opravdu pomůže?

Nechte si vysvětlit, co se bude dít. Nechte si říct, jaké metody používá a proč. Ale hlavně - všimněte si, jak se cítíte, když s ním mluvíte.

Při první schůzce se zeptejte:

• Co vás motivuje pracovat s lidmi jako já?
• Co děláte, když klient necítí žádný pokrok?
• Co je podle vás nejdůležitější v terapii?

Pravděpodobně nebudete dostávat perfektní odpovědi. Ale když vám odpověď zní jako šablona, nebo když se terapeut chová jako „odborník“, který má všechny odpovědi - je to červená vlajka.

Skutečný terapeut neříká: „Víte, já jsem expert.“ Říká: „Nechám se vést tím, co vy říkáte. A společně se podíváme, co funguje pro vás.“

Podle průzkumu z roku 2021, který zahrnoval 1 250 lidí v ČR, 76 % klientů hledá psychoterapii pro mírné až střední problémy - úzkost, únava, pocit bezmoci. Pro tyto stavy je terapeutický vztah klíčem. A on je vytvořen nejen slovy, ale přítomností.

Co se děje v Česku dnes?

Počet registrovaných terapeutů v Česku vzrostl o 18,7 % od roku 2018. Většina z nich používá humanistický přístup - což znamená, že se zaměřují na vztah, empatii a osobní růst. To je dobrá zpráva.

Na vysokých školách je placebo efekt už součástí povinné výuky. Každý budoucí terapeut se učí, že důvěra a očekávání nejsou „příloha“ terapie - jsou její jádrem. V 85 % praxí se používají standardizované dotazníky jako Beckův depresivní inventář, aby se mohlo sledovat, zda se změny odehrávají skutečně - ne jen v představách klienta.

Stále ale chybí přesné metody, jak oddělit placebo efekt od skutečné terapie. To je výzva pro budoucí výzkum. Ale to neznamená, že placebo není důležité. Naopak. Učí nás, že léčba duševních potíží není jen o technikách. Je to o tom, jak se člověk cítí, když je s někým.

Závěr: Naděje není iluze - je to nástroj

Naděje není to, co vás udrží v křesle, když vás všechno zklamalo. Naděje je to, co vás přesvědčí, že se můžete zvednout. A v psychoterapii je to nejvýkonnější nástroj, který máme.

Placebo efekt není „podvod“. Je to lidský mechanismus, který funguje nejlépe tam, kde je bolest neviditelná. A právě proto je psychoterapie tak silná. Ne proto, že má nějaké magické recepty. Ale proto, že umí vytvořit prostor, kde se může narodit věra - ve svou schopnost, ve svůj potenciál, ve svou hodnotu.

Ten vztah. Ta přítomnost. Ta věra. To je to, co mění životy. A to je větší léčba, než jakákoli technika.