Stále se slyší věty jako: „A co ti řekla, že si blázen?“ nebo „To bych neřekl nikomu, ani mamince.“ Když jsi poprvé šel k psychologovi, cítil jsi se jako někdo, kdo selhal? Jako bys měl něco skrývat? To není tvoje chyba. To je chyba společnosti, která stále považuje duševní zdraví za něco, co se má řešit jenom doma, ve tmě a tiše.

Stigma není přirozené - je vytvořené

V roce 2017 se v Česku začal systematicky bojovat proti tomu, že chodit k psychologovi je „hanba“. Projekt Destigmatizace, který vede Národní ústav duševního zdraví, měl jediný cíl: změnit to, jak o duševním zdraví mluvíme. A funguje. V roce 2017 71 % Čechů věřilo, že duševní problémy by člověk měl zvládnout sám. V roce 2022 to bylo už jen 54 %. To je skok o 17 procentních bodů - a nejde o statistiku. To jsou lidi, kteří přestali být stydění.

Stigma nevzniklo z ničeho. Vzniklo z nepochopení. Když někdo měl problémy s duševním zdravím, říkalo se mu: „Buď silný.“ „Nech to.“ „Nech si to pro sebe.“ Když někdo měl zlomenou nohu, přišel lékař, udělal závazek, všechno se řešilo otevřeně. Když měl zlomenou duši, musel se schovávat. To není spravedlivé. To není zdravé.

Chodit k psychologovi je jako chodit k lékaři - jen jiný orgán

Možná si říkáš: „Ale já nejsem blázen.“ A já ti říkám: „Nikdo neříká, že jsi.“ Psycholog není pro ty, kdo „nemají hlavu na místě“. Psycholog je pro ty, kdo chtějí lépe rozumět sobě. Pro ty, kdo se cítí vyčerpaní, ztracení, přetížení. Pro ty, kdo se nevědí, proč se cítí tak, jak se cítí. Pro ty, kdo potřebují někoho, kdo je slyší - bez soudění, bez rad, které nechtějí.

Představ si, že bys šel k kardiologovi jen proto, že máš zvýšený krevní tlak. Nikdo by ti neřekl: „Proč neuděláš víc cvičení?“ Nebo: „To se máš zvládnout sám.“ Ale proč je to jiné, když máš zvýšenou úzkost? Nebo depresi? Tělo a duše nejsou oddělené. Jsou spojené. Když se duše nemocí, tělo to cítí. A naopak.

Co se změnilo v Česku za posledních deset let?

V roce 2018 se v Česku objevilo 150 000 pacientů u psychologů. V roce 2022 jich bylo už 205 000 - to je nárůst o 37 %. A nejde jen o čísla. Jde o to, že lidé začali mluvit. Na sociálních sítích. Na pracovišti. U kávy v kuchyni. V Praze se spustila kampaň „Pomoc je na dosah“ - a zaznamenala 42 000 interakcí. 68 % lidí řeklo, že by dříve nešlo k psychologovi z důvodu strachu ze stigmatizace. Teď už ne.

Největší změna? Věk. Do 26 let se psychoterapie od roku 2022 plně hraje pojišťovnami. V prvním pololetí 2023 se žádosti o terapii mezi mladými lidmi zvýšily o 28 %. Ti, kteří dříve měli strach, že to budou považovat za „slabost“, teď vědí: to je péče. Stejně jako zubní lékař, jako oční prohlídka, jako preventivní vyšetření.

Co ti může říct někdo, kdo tam byl?

Na Redditu napsal uživatel PavlikCZ: „Když jsem poprvé šel k psychologovi, skoro jsem se styděl, jako bych byl slaboch. Ale po třech měsících jsem pochopil, že péče o duši je stejně důležitá jako péče o tělo.“

Markéta, 28 let, z Brna, říká: „Když jsem řekla na práci, že chodím k psycholožce, kolegyně mi řekla: ‚A co ti řekla, že si blázen?‘ To by se nestalo, kdybych řekla, že chodím k kardiochirurgovi.“

Tady je pravda: ona neví. Neví, že psycholog neříká, že jsi blázen. Ona ví, že ti říká: „Tak to tady není v pořádku. Pojďme to prozkoumat.“ A to je víc než většina lidí dnes dokáže dát svému příteli, svému manželovi, svému rodiči.

Co ti brání jít k psychologovi?

Nejčastější důvody? Strach ze soudů. Strach, že ti to řeknou na práci. Strach, že ti to nechají věřit. A pak je tam ten největší: „Nevím, jestli to pomůže.“

Tady je fakt: 63 % lidí, kteří využili bezplatnou linku NÁSLED (800 155 155), následně začalo pravidelnou terapii. A z těch, kdo sdíleli svou zkušenost s terapií s někým blízkým - 82 % dostalo pozitivní reakci. To znamená: když řekneš, že chodíš k psychologovi, většina lidí ti neřekne: „Ty jsi blázen.“ Řeknou ti: „To je super, že jsi na to měl odvahu.“

A pokud ti někdo řekne: „Ty jsi blázen?“ - nech to na něm. To není tvůj problém. To je jeho nevědomost.

Co můžeš udělat teď?

Nečekáš na „když budu mít čas“. Nečekáš na „když se mi bude lépe“. Nečekáš na „když se to samo vyřeší“.

Nejprvnější krok? Zavolej NÁSLED. 800 155 155. Bezplatně. Anonymně. Bez ohledu na to, jestli máš „skutečný“ problém. Tvoje pocity jsou platné. Není potřeba, abys se „rozbil“, než se obrátíš na pomoc.

Podívej se na mapu dostupných psychologů na nudz.cz. Víš, kolik psychologů je v Česku na 10 000 obyvatel? 3,2. Doporučený počet je 5. Takže je to těžké. Ale není nemožné. V Brně, v Ostravě, v Plzni - najdeš lidi, kteří ti pomůžou. Některé kliniky mají i slevy nebo platební plány. A online terapie? 41 % lidí ji preferuje - protože se nebojí, že je někdo uvidí v příjímací místnosti.

Je to výzva - ne výjimka

Chodit k psychologovi není znak slabosti. Je to znak odvahy. Je to znak, že chceš žít lépe. Ne že chceš být „normální“. Chceš být sebou. V plném smyslu.

Stále se v Česku mluví o duševním zdraví jako o něčem, co se řeší v pozdní fázi. Ale co kdybychom začali dřív? V školách? Na pracovištích? V rodinách? Projekt Destigmatizace to vytvořil - a teď to musíme přenést do každodenního života.

Nejsi sám. Nejsi jediný. A nejsi slabý. Jen jsi člověk, který se rozhodl nečekat, až se mu bude hůře. A to je nejsilnější věc, kterou můžeš udělat.