Nejčastější otázka, kterou slyším od začínajících terapeutů: „Jak neudělat klientovi škodu, když kombinuji techniky z různých směrů?“ Nejde o to, jestli je eklektický přístup dobrý nebo špatný. Je to nejčastější způsob, jakým dnes v Česku psychoterapeuti pracují. Podle dat z roku 2023 až 78 % z nich používá techniky z několika směrů najednou. Ale když to děláš bez pevného základu, můžeš způsobit více škody než pomoci.
Co vlastně eklektická psychoterapie je?
Eklektická psychoterapie není nový směr jako například kognitivně-behaviorální terapie nebo psychodynamická terapie. Je to přístup, kde terapeut nezůstává u jedné teorie. Místo toho si vybírá konkrétní techniky - jak z CBT, tak z humanistické, psychodynamické nebo existenciální terapie - podle toho, co funguje u daného klienta. Nejde o to, aby všechny tyto techniky měly společný teoretický základ. Jde o to, aby fungovaly pro klienta.
Tento přístup nevynalezl někdo z náhody. Arnold Lazarus v 70. letech 20. století vyvinul multimodální terapii, která byla první systematickou pokusnou formou eklekticismu. Dnes už to není jen teorie. Je to praxe. Většina terapeutů v Česku dnes pracuje takto. Ale ne každý to dělá správně.
Proč je eklekticismus tak populární?
Prostě funguje. Klienti nejsou výukové příklady z učebnice. Mají komorbiditu - třeba úzkost a depresi zároveň. Mají různý kulturní pozadí, jiné hodnoty, jiný způsob, jak přemýšlet o svém problému. Když se držíš jen jedné teorie, často se dostaneš do slepé uličky. Eklektický přístup ti dává nástroje, abys se v této složitosti pohyboval.
Je to také rychlejší. Pokud máš klienta s nízkou motivací nebo potřebuješ krátkodobou terapii (12-20 sezení), nemáš čas na to, aby se klient „rozbalil“ během 10 sezení. Eklektický přístup ti umožňuje přizpůsobit se okamžitě. Použiješ techniku, která zvládne rychle vytvořit terapeutickou alianci, pak přidáš nástroj pro změnu chování, a pokud se objeví hlubší otázky smyslu života, přidáš existenciální prvek.
Podle metaanalýzy Johna Norcrossa z roku 2011 až 70 % účinnosti psychoterapie pochází z tzv. nespecifických faktorů: terapeutické aliance, empatie, schopnost probudit naději, společné stanovení cílů. Eklektický přístup ti umožňuje tyto faktory využít efektivněji, protože nejsi omezen teorií. Můžeš se přizpůsobit.
Co je rozdíl mezi eklekticismem a integrací?
Tady je klíčový rozdíl, který mnozí zmatení terapeuti přehlížejí.
Integrativní terapie se snaží vytvořit nový, koherentní model. Například kognitivně-analytická terapie Paula Wachtela spojuje kognitivní a psychodynamické prvky do jednoho systému. Je to jako vytvořit nový návrh domu z různých stavebních kamenů - všechno musí sedět dohromady.
Eklektická psychoterapie je spíš jako nářadí v dílně. Máš kladivo, šroubovák, pila, měřítko. Když potřebuješ něco opravit, vybereš ten nástroj, který na to přesně potřebuješ. Neřešíš, zda kladivo a šroubovák „teoreticky sedí“ - řešíš, jestli to funguje.
Integrace vyžaduje hluboké teoretické porozumění a často dlouhou přípravu. Eklekticismus je flexibilnější, ale vyžaduje vyšší klinickou zkušenost. Když neznáš teorii, která stojí za technikou, můžeš ji použít špatně - a klientovi ublížit.
Které směry musíš znát, abys mohl eklekticky pracovat?
Není potřeba být expertem ve všech 20 psychoterapeutických směrech. Ale musíš mít pevný základ v alespoň jednom. A pak znát další 3-5 hlavních.
Podle doporučení České asociace klinických psychologů a psychoterapeutů a podle praxe zkušených terapeutů potřebuješ znát tyto směry:
- Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) - techniky jako kognitivní restrukturalizace, expozice, behaviorální experimenty.
- Psychodynamická terapie - analýza nevědomých vzorců, přenos, odpor, interpretace.
- Humanistická terapie - nesouhlasný přístup, empatie, přijetí, klient-centrovaná terapie Carlise Rogersa.
- Existenciální terapie - hledání smyslu, svoboda, odpovědnost, smrt, izolace.
- Systémová terapie - práce s rodinou, systémové vztahy, role v systému.
- Body-orientovaná terapie / somatická psychoterapie - práce s tělem, napětí, pohyb, dýchání.
Bez znalosti alespoň těchto šesti směrů a jejich technik se nevyplatí vstupovat do eklektické praxe. Podle studie z roku 2018 na Univerzitě Karlově 63 % začátečníků mělo problémy s výběrem technik bez teoretického rámce. Výsledek? Náhodné kombinace, které nevedly nikam - nebo škodily.
Bezpečný algoritmus pro kombinování technik
Není to náhoda, že úspěšní terapeuti používají stejný přístup. Podle průzkumu na platformě Psychiatriepropraxi.cz z roku 2020, kde 87 terapeutů popisovalo své zkušenosti, 72 % úspěšných případů používalo tento klinický rozhodovací algoritmus:
- Diagnostické hodnocení problému - co přesně klient trpí? Je to úzkost, deprese, trauma, problém s identitou? Použij standardizované nástroje jako PHQ-9, GAD-7 nebo OQ-45.
- Analýza vědeckých důkazů - co ukazují metaanalýzy? Například: pro depresi s komorbidní úzkostí je CBT s přidáním mindfulness účinnější než jen psychodynamická terapie. Použij databáze jako Cochrane Library nebo české publikace z Psychiatriepropraxi.cz.
- Zhodnocení klientových preferencí a kultury - chce klient řešit své myšlenky nebo své pocity? Je pro něj důležitá věda nebo zkušenost? Některé kultury neakceptují „hledání smyslu“ jako legitimní cíl. Respektuj to.
- Průběžná evaluace - každé 3-5 sezení se zeptej: „Co ti dnes pomohlo? Co ne?“ Použij OQ-45 nebo jednoduchý rating od 1 do 10. Pokud se výsledek nezlepšuje, změň přístup.
Tento algoritmus není teorie. Je to praxe. Klient M. K. z Prahy, který má 5 let praxe v CBT, začal přidávat existenciální techniky - ale jen po tom, co přečetl 12 studií o jejich účinnosti u klientů se ztrátou smyslu života. Neudělal to z intuice. Udělal to z odpovědnosti.
Největší chyby, které terapeuti dělají
Nejčastější chyba? Používat techniky podle toho, co se terapeutovi líbí, ne podle toho, co klientovi pomůže.
Prof. McLeod říká: „Technický eklekticismus volá po vyšší míře zkušenosti. Jinak techniky používáš podle svého nastavení, ne podle potřeb klienta.“
Typické příklady:
- Použití hluboké regrese u klienta s PTSD - bez příslušné kvalifikace a bez přípravy. Výsledek: přepálení, zhoršení symptomů.
- Použití „výrazného výstupu“ z gestalt terapie u klienta s nízkou tolerancí emocí - vede k přetížení a úniku z terapie.
- Přidávání psychodynamické interpretace klientovi, který chce jen „jak přestat být úzký“ - klient se cítí nepochopený a odchází.
Podle supervizních záznamů z roku 2022 43 % případů neúmyslného poškození klienta vzniklo právě proto, že terapeut použil techniku, kterou nechápal do hloubky - jen proto, že ji „někde slyšel“.
Jak se připravit na eklektickou praxi?
Nejde o to, abys se naučil „jak kombinovat“. Jde o to, abys se naučil jak rozhodovat.
Podle Mezinárodní společnosti pro integraci v psychoterapii a České asociace klinických psychologů:
- Než začneš kombinovat, měj minimálně 3 roky praxe v jednom hlavním směru (např. CBT).
- Absolvuj minimálně 300 hodin výcviku v jednom hlavním směru.
- Absolvuj 200 hodin specifického výcviku v eklektickém přístupu pod dohledem zkušeného supervizora.
- Dolož praxi v minimálně dvou různých směrech (alespoň 150 hodin každý).
- Projdi certifikační test na znalost interakce technik z různých směrů.
Od roku 2021 je v Česku akreditován první výcvikový program SUR (Systematická eklektická terapie) - trvá 2 roky, kombinuje teorii a supervizi. Je to první krok k standardizaci.
Co se děje dnes a co přijde?
Eklekticismus se mění. Nejde už jen o „přidávání technik“. Jde o evidence-based eklekticismus.
V roce 2022 Česká asociace psychoterapeutů zveřejnila první český manuál „Evidence-based eklektická psychoterapie“. Obsahuje konkrétní doporučení, které techniky použít pro 15 nejčastějších poruch - například: pro panickou poruchu kombinuj expozici (CBT) s dýchacími technikami (somatická terapie) a vysvětlení somatických reakcí (psychoedukace).
Do roku 2025 podle prof. J. Brožky použije eklektický přístup až 85 % českých terapeutů. Klíčovým faktorem bude integrace s digitálními nástroji - aplikace pro sledování symptomů, OQ-45 online, AI pro analýzu dat z sezení.
Prof. L. Václavík předpovídá personalizovaný eklekticismus: systém, který bude na základě dat z tisíců případů doporučovat terapeutovi, kterou techniku pro kterého klienta použít. Ale i ten systém bude potřebovat terapeuta, který ví, proč to dělá.
Závěr: Flexibilita bez zodpovědnosti je nebezpečná
Eklektická psychoterapie není způsob, jak se vyhnout hlubokému vzdělávání. Je to způsob, jak ho využít lépe.
Nejsi slabší, když kombinuješ. Jsi silnější, když to děláš s vědomím. Když znáš teorii, když sleduješ výsledky, když necháváš klienta vést, a když necháváš svou intuici být jen doplňkem - ne vůdčí silou.
Největší ochranou klienta není teorie. Je to zodpovědnost terapeuta. A ta se nezíská čtením knih. Získá se praxí, supervizí a skromností.
Je eklektická psychoterapie bezpečná pro klienty?
Ano, ale pouze pokud ji provádí zkušený terapeut. Bezpečnost nezávisí na tom, že se používají techniky z více směrů, ale na tom, zda je terapeut schopen vybrat správnou techniku pro správný problém. Podle dat z roku 2021 31 % stížností na psychoterapeuty v Česku souviselo s neodůvodněným kombinováním technik bez ohledu na klinické důkazy. Když terapeut pracuje podle evidence, sleduje výsledky a má supervizi, eklektická psychoterapie je jedním z nejbezpečnějších a nejúčinnějších přístupů.
Může začátečník používat eklektický přístup?
Nepřímo - ale ne přímo. Začátečník by neměl kombinovat techniky z různých směrů, dokud nemá minimálně 3 roky praxe v jednom hlavním směru. Studie z roku 2018 ukázaly, že 63 % začátečníků mělo problémy s výběrem technik bez teoretického rámce. To vede k náhodným kombinacím, které mohou klientovi ublížit. Nejprve se zaměř na hluboké zvládnutí jednoho směru, pak teprve přidej další techniky pod dohledem supervizora.
Je eklektická psychoterapie vědecky podložená?
Ano, ale ne jako jednotný směr. Vědecky podložená je každá technika, kterou používáš - CBT, psychodynamická interpretace, mindfulness, somatické techniky. Nový vývoj - evidence-based eklekticismus - znamená, že se nekombinují teorie, ale techniky podle vědeckých důkazů o jejich účinnosti pro konkrétní problém. Český manuál z roku 2022 je první pokus o systematické shrnutí těchto důkazů pro českou praxi.
Co je větší riziko - kombinovat techniky nebo držet se jen jednoho směru?
Riziko je v obou případech - ale jiné. Kombinovat techniky bez znalosti je riziko, že klientovi ublížíš. Držet se jen jednoho směru je riziko, že klientovi nepomůžeš, protože jeho problém je složitější než teorie, kterou používáš. V praxi je větší riziko, že klient odchází, protože mu terapeut neumí pomoci. Eklektický přístup s vědeckou podporou a supervizí snižuje toto riziko.
Jak poznat, že terapeut je kvalifikovaný eklektik?
Neptej se, jaké směry používá. Ptaj se: „Jak sledujete výsledky terapie?“, „Jaký je váš postup při výběru technik?“, „Máte supervizi?“ Kvalifikovaný eklektik používá standardizované nástroje (OQ-45, PHQ-9), mluví o vědeckých důkazech, ne o tom, jak mu techniky „vyhovují“. Řekne ti, že nejde o to, co se mu líbí, ale co pomůže tobě. A bude schopen vysvětlit, proč používá konkrétní techniku pro tvůj konkrétní problém.
