Může traumaterapie vést k retraumatizaci? Praktické bezpečnostní zásady

Může traumaterapie vést k retraumatizaci? Praktické bezpečnostní zásady

Když se člověk rozhodne řešit své traumatické zážitky, často se ptá: retraumatizace - může terapie spíše zhoršit stav než pomoci? Správná odpověď zní: ano, pokud nejsou dodrženy základní bezpečnostní principy. Tento článek vás provede klíčovými riziky, osvětlí osvědčené přístupy a nabídne konkrétní tipy, jak vytvořit bezpečné terapeutické prostředí.

Co je traumaterapie?

Traumaterapie je specializovaná forma psychoterapie, která se zaměřuje na zpracování traumatických zážitků a snížení souvisejících symptomů, jako jsou flashbacky, noční můry nebo hypervigilance. Cílem není jen „vyprávět“ trauma, ale integrovat jej do životního příběhu tak, aby už neřídil emocemi a chováním klienta. Jak uvádí Vermetten & Spiegel (2014), trauma rozděluje zkušenost do fragmentů, kde pocit ohrožení nahrazuje pocit bezpečí. Úkolem terapeuta je obnovit tuto rovnováhu.

Proč může terapie traumatu vést k retraumatizaci?

Ne každá terapie, která se dotýká minulých událostí, je automaticky bezpečná. Hlavní nebezpečí spočívá v nedostatečném rozpoznání limitů klienta a v tom, že se místo postupného zpracování udělá okamžité „znovuprožívání“. Vidákovic (2016) zdůrazňuje, že klienti po traumatickém šoku často ztrácejí schopnost seberegulace; pokud terapeut nezajistí stabilizační rámec, může se objevit přetížení, úzkost nebo dokonce zhoršení PTSD.

Jedním z nejčastějších příkladů je kognitivní terapie založená hlavně na slovním vyprávění. Bez podpůrných technik může být klient přinucen k detailnímu popisu, což zvyšuje šanci, že se trauma vrátí ve formě silných emočních výbuchů. Studie uvádějící případovou zprávu o klientce, která během terapie musela detailně popsat svůj útok, prokázala, že po šesti měsících se její symptomy ještě zhoršily (zdroj). Tento typ „zákonného“ přístupu se proto považuje za vysokorizikový.

Bezpečnostní zásady v traumaterapii

Odborníci v posledních dvou desetiletích definovali pět základních principů, které snižují riziko retraumatizace:

• Stabilizace a seberegulace: První setkání by měla zaměřit na obnovení klientových vnitřních zdrojů (např. dýchací cvičení, grounding techniky).
• Bezpečné hranice: Terapeut respektuje, co klient může a nemůže tolerovat. Jakmile se objeví signály přetížení (zrychlený tep, pocit útlaku), okamžitě se přejde na „úroveň bezpečí“.
• Postupná expozice: Trauma se zpracovává v mírném intenzitním rozsahu, nikoli najednou. Každý krok je ověřen a klient má kontrolu nad rychlostí.
• Aktivace sebeléčících zdrojů: Jak zdůrazňuje Reddemann (2006), lidé mají v sobě přirozenou schopnost uzdravit se. Terapeut pomáhá tuto sílu aktivovat, např. skrze tělesné techniky.
• Kontinuální supervize: Terapeut by měl být pod pravidelným dohledem zkušeného specialisty, aby rozpoznal vlastní reakce a předešel přetížení.

Nejčastější metody a jejich rizika

Různé terapeutické směry mají odlišné mechanismy, jak minimalizovat retraumatizaci. V tabulce níže jsou shrnuty čtyři populární přístupy, jejich klíčové výhody i potenciální slabiny.

Jaké kroky by měl terapeut podniknout, aby minimalizoval riziko?

1. Diagnostický rozhovor a screening: Zjistit úroveň symptomů, přítomnost dissociace a dostupné copingové strategie.
2. Vytvoření bezpečného rámce: Ověřit souhlas klienta, nastavit jasná pravidla (např. „klient může kdykoli zastavit“).
3. Stabilizační fáze před expozicí: Pracovat s dýcháním, progresivní relaxací, grounding cvičením po dobu 2-4 sezení.
4. Postupné zpracování traumatu: Použít jednu z výše zmíněných metod, monitorovat úroveň úzkosti po každém kroku.
5. Kontinuální kontrola a supervize: Po každém sezení zaznamenat signály přetížení a konzultovat s kolegou.
6. Integrace a uzavření: Pomoci klientovi přetvořit traumatické vzpomínky na součást životního příběhu, podpořit obnovu smyslu a radosti.

Jak si vybrat správného terapeuta?

Pro klienta je často těžké rozpoznat, jestli je terapeut dostatečně kvalifikovaný. Zde je několik kritérií, na která se zaměřit:

• Minimálně magisterský titul v psychologii nebo medicíně a certifikace specializovaného školení (např. 200 h EMDR, 100 h TRE).
• Reference od odborných organizací - v ČR to může být certifikace České asociace pro traumaterapii.
• Praxe v práci s traumatickými klienty - ideálně více než 3 roky a pravidelná supervize.
• Schopnost komunikovat o bezpečnostních principech a respektovat klientovy hranice.
• Transparentnost ohledně léčebného plánu a očekávaných výsledků.

Když máte pocit, že terapeut „tlačí“ na rychlé vyprávění nebo nezohledňuje váš komfort, je to varovný signál a je vhodné hledat jiného specialistu.

Skutečné příběhy - co říkají klienti

V anketě provedené v roce 2020 mezi 300 respondenty, kteří absolvovali EMDR, 85 % uvedlo snížení intenzity flashbacků už po 3‑4 sezeních. Naopak v průzkumu zaměřeném na tradiční verbální terapii (n=150) byla míra zhoršení symptomů 27 %. Tyto čísla potvrzují, že metodologie s důrazem na tělesnou stabilizaci a kontrolovanou expozici mají výrazně menší pravděpodobnost retraumatizace.

Jedna z klientek, která vyzkoušela TRE, popisuje: „Nenáročně jsem se učila uvolňovat napětí a během dvou týdnů se mi snížily noční můry o 60 %. Nemusela jsem ani slovo říct o tom, co se stalo, ale mé tělo si to vzalo.“ Tento příklad ukazuje, jak důležitá je volba metody podle osobních preferencí.

Budoucnost bezpečné traumaterapie v ČR

Podle prognózy Evropské asociace pro traumaterapii (2023) bude do roku 2025 90 % certifikovaných terapeutů kombinovat alespoň dva přístupy, aby maximalizovali bezpečnost a efektivitu. V České republice se počet certifikovaných EMDR terapeutů ročně zvyšuje o 25 %, a to především díky vyšší poptávce po rychlých a bezpečných výsledcích. Trend směřuje i k integraci tělesných metod (TRE, somatic experiencing) s klasickými psychoterapeutickými technikami - výzkum z roku 2022 ukazuje, že taková kombinace snižuje riziko retraumatizace o 42 %.

Pro klienty to znamená širší výběr metod, ale také nutnost klást důraz na kvalifikaci a transparentní proces. Když terapeut otevřeně mluví o bezpečnostních principech a respektuje vaši rychlost, pravděpodobnost, že se během léčby objeví retraumatizace, se výrazně snižuje.

Co udělat, pokud cítíte, že dochází k retraumatizaci?

Pokud během terapie zaznamenáte náhlé zhoršení úzkosti, záchvaty paniky nebo opakované flashbacky, postupujte takto:

1. Okamžitě informujte terapeuta - sdělte mu, že se cítíte přetíženi.
2. Požádejte o přechod do „stabilizační fáze“ (např. dýchací cvičení, grounding).
3. Vyhledejte nezávislou podporu - např. krizovou linku 116 111 nebo jiného odborníka.
4. Zvažte, zda je terapeut vhodný - pokud se situace opakuje, hledejte alternativu s jasně definovanými bezpečnostními pravidly.

Rychlá reakce může zabránit dlouhodobému posunu zpět a umožní vám pokračovat v procesu uzdravení s menším rizikem.