Stále více párů v Česku žije mezi dvěma kulturami. Češka a brazilský umělec, Slovák a filipínská učitelka, Čech a ukrajinská lékarka - tyto vztahy už nejsou výjimkou. Ale co když se vaše způsoby, jak se dítě naučí mluvit, jak oslavovat Vánoce nebo jak reagovat na kritiku, navzájem potkávají jako dva odlišné jazyky? Většina lidí předpokládá, že láska překoná vše. Ale když se kulturní rozdíly přemění v neustálé nedorozumění, láska sama o sobě nestačí. Tady přichází na řadu interkulturní párová terapie.

Proč se kulturní rozdíly stávají konflikty?

Když dvě osoby z různých kultur začnou žít spolu, nejde jen o jídlo, jazyk nebo svátky. Jde o hluboké hodnoty, které jsou vás formovaly od dětství. Pro někoho je rodina vždycky první - všechno jiné se k ní podřizuje. Pro jiného je nezávislost nejvyšší hodnotou - i v lásce. Když se tyto systémy potkají, vznikají konflikty, které se nezdají logické. Proč se tvůj partner nezúčastňuje rodinného večeře? Proč se tvá partnerka vyhýbá konfliktům, když ty chceš vše řešit hned? Tyto otázky nejsou o tom, jestli někdo má pravdu. Jsou o tom, jaký svět vás vychovával.

Podle výzkumu z Masarykovy univerzity (2023) přes 60 % interkulturních párů hlásí, že největší konflikty nevznikají z nesouhlasu s názory, ale z toho, že si jednotlivci neuvědomují, že jejich reakce vůbec vycházejí z jiné kultury. Někdo považuje mlčení za úctu, jiný za odmítnutí. Někdo vidí v kritice lásku, jiný útok. A když to nevíte, začnete obviňovat druhého - ne zlámy, ale z jeho „nepřirozenosti“.

Co dělá interkulturní terapie jinak?

Klasická párová terapie se zaměřuje na komunikaci, emoce, závazky. Interkulturní terapie dělá to samé - ale přidává jeden klíčový krok: rozbalení kulturního balíčku. Terapeut neříká: „Proč se toho nechceš vzdát?“ Ale: „Co ti tato tradice říká o tom, kdo jsi? A co ti ta druhá tradice říká o něm?“

Tady je, jak to ve skutečnosti funguje:

1. Aktivní naslouchání - každý partner má 45-60 minut, aby vysvětlil, jak jeho rodina dělala věci, bez přerušování. Nejde o to, jestli to má smysl. Jde o to, aby druhý slyšel, proč to pro něj má smysl.
2. Narrativa kulturního ponoření - partneři vyprávějí příběhy: jak oslavovali svátky, jak se mluvilo s rodiči, jak se řešily konflikty. Podle výzkumu Couples Analytics (2023) tato metoda snižuje stereotypy o 63 %.
3. Vytváření společného rámce - nejde o to, aby jeden přijal druhý styl. Jde o to, aby spolu vytvořili třetí způsob, který respektuje oba. Například: „Na Vánoce budeme mít českou bramborovou polévku a pak korejský tteokbokki. Každý rok si vybereme, který z nich bude hlavní.“
4. Přeformulování rozdílů jako síly - místo „Máš jiné názory“ se říká: „Máš jiný pohled, který mi pomůže vidět věci, které jsem nikdy neviděl.“

Tato práce není rychlá. Trvá průměrně 12-20 sezení. Ale když to funguje, výsledky jsou silné. Podle klinické psycholožky Petry Vackové (2021) páry, které projdou alespoň 12 sezeními, hlásí 67 % zlepšení v komunikaci a 54 % méně konfliktů spojených s kulturou.

Kdo terapeuti jsou a co potřebují vědět?

Ne každý psychoterapeut může pracovat s interkulturními páry. To není jen o tom, že zná nějaký jazyk. To je o tom, že rozumí tomu, jak kultura tvaruje emoce, rodinné role, výraz lásky, dokonce i to, jak se člověk chce vysvětlovat.

Podle průzkumu Českého multimediálního psychologického servisu (2023) pouze 28 % terapeutů v Česku má specifickou přípravu pro tuto práci. A jen 12 % z certifikovaných terapeutů se oficiálně označuje jako specializovaní na interkulturní páry. To znamená, že většina lidí, kteří hledají pomoc, narazí na terapeuty, kteří nevědí, jak na to.

Nejlepší terapeuti nejsou ti, kteří znají všechny kultury. Jsou ti, kteří znají svou vlastní omezenost. To se jmenuje kulturní humilita - schopnost říct: „Nerozumím tomu. Můžeš mi to vysvětlit?“

Největší chybou je, když terapeut automaticky přiřadí chování k národnosti. „To je typické pro Asiaty.“ „To je typické pro Slováky.“ To není terapie. To je stereotyp. Dr. Tomáš Holub z Masarykovy univerzity upozorňuje, že takový přístup může způsobit nové konflikty - když se partner cítí, že ho terapeut redukuje na jeho původ.

Co se děje v třetím jazyce?

Mnoho interkulturních párů komunikuje v angličtině, nebo němčině - v jazyce, který není ani jejich mateřským, ani jejich partnerovým. To zní jako řešení. Ale ve skutečnosti to komplikuje všechno.

Když mluvíte v třetím jazyce, ztrácíte nuance. Nemůžete se smát stejně, nemůžete se rozzlobit stejně, nemůžete říct „Mám tě rád“ s tím samým hlasem. Terapeut musí být schopen rozpoznat, kdy je nějaká emoce ztracena v překladu. Když partner řekne „To je v pořádku“ a jeho tělo je napjaté - co to znamená? Je to opravdu v pořádku? Nebo je to způsob, jak se vyhnout konfliktu, jak to dělají v jeho kultuře?

Práce s třetím jazykem vyžaduje nejen jazykové dovednosti, ale i citlivost na to, kdo má vztahovou moc. Často je to ten, kdo jazyk lépe ovládá. A to může vytvořit nevyrovnaný vztah - i když se to na první pohled nezdá.

Co se stane, když terapie selže?

Není to vždycky úspěch. Na platformě Recenze.cz (2023) 23 % párů říká, že terapie jim nepomohla. Proč?

Jeden česko-ukrajinský pár ukončil terapii po šesti sezeních. Terapeut podle nich „převáděl vše na stereotypy“. „Vždycky jsi říkal, že to je typické pro východní Evropu, ale já jsem nikdy nebyl taký. Já jsem já.“

Druhý pár, česko-čínský, po deseti měsících terapie vytvořil společný kalendář - každý měsíc oslavovali jednu z jejich tradic. Konflikty o svátky klesly o 80 %. Proč? Protože terapeut neříkal: „Musíte se dohodnout.“ Řekl: „Co byste chtěli, aby vaše děti pamatovaly?“

Úspěch závisí na třech věcech: zkušenosti terapeuta s konkrétní kulturou (76 % úspěšných párů), schopnosti pracovat v třetím jazyce (68 %) a respektování obou stran bez hodnocení (82 %).

Kde najít správného terapeuta?

V Česku je poptávka po interkulturní terapii rychle rostoucí. Podle Českého statistického úřadu se počet mezikulturních manželství zvýšil o 80 % mezi lety 2010 a 2022. Poptávka po terapii stoupla o 45 % od roku 2018.

Terapeuti se nacházejí především ve velkých městech - Praze a Brně. Průměrná cena sezení je 1 500-2 500 Kč, což je o 20-30 % více než u klasické párové terapie. Důvod? Specializace je vzácná.

Nejlepší způsob, jak najít kvalitního terapeuta:

• Poptejte se, zda má terapeut specifické školení v oblasti mezikulturní komunikace - například od Institutu mezikulturních studií v Praze.
• Zajistěte, aby terapeut neříkal „všichni Asiaté“ nebo „všechny Rusy“. Hledáte někoho, kdo se ptá, ne předpokládá.
• Požádejte o příklad práce s podobným párem. Pokud odpoví: „Vždycky to funguje stejně“, běžte dál.
• Ujistěte se, že terapeut nechce, abyste „přijali jeho kulturu“. Hledáte někoho, kdo chce vytvořit třetí prostor.

Cesta dopředu

Většina lidí si myslí, že kultura je něco, co máte za sebou. Ale ve vztahu je kultura něco, co vytváříte společně. Každý den. Každým rozhodnutím. Každou tradicí, kterou zvolíte.

Do roku 2030 očekávají odborníci z Univerzity Palackého, že modul o mezikulturní kompetenci bude součástí všech terapeutických studií v Česku. To je dobrá zpráva. Ale dnes potřebujete být vy, kdo hledá. A to není snadné. Většina lidí neví, že taková terapie existuje. A ti, kdo ví, často nevědí, kde ji najít.

Nejde o to, abyste se naučili, jak se „správně“ chovat. Jde o to, abyste se naučili, jak se společně chovat. A to je věc, kterou nemůže vytvořit ani nejlepší terapeut. Může ji jen vést. Vy ji musíte vytvořit spolu - s otevřeným srdcem, s trpělivostí a s touhou po tom, aby váš vztah byl něco víc než jen místo, kde se dvě kultury setkávají. Aby byl místem, kde se stávají jednou.