Co je screening a proč je to první krok k psychoterapii?
Nejste si jisti, jestli vaše dítě potřebuje psychoterapii? Mnoho rodičů přijde na to až tehdy, když problém už trvá měsíce - nebo roky. Ale v České republice se dnes všechno začíná jinak: screeningem. To není nějaká složitá lékařská procedura, ale systémový přístup, který pomáhá pochopit, co se u dítěte děje. A to dřív, než se situace zhorší.
Screening není diagnóza. Je to jako kontrola auta na servisu - neříká vám, že potřebuje nový motor, ale ukazuje, jestli je něco špatně s brzdami, světly nebo motorem. U dětí to znamená: zjistit, zda je nějaký příznak - třeba neklid, úzkost, problémy s koncentrací - jen dočasný, nebo skrytá porucha, která potřebuje podporu.
Co se děje při první schůzce?
Nejprve se rodiče setkají s klinickým psychologem nebo dětským psychiatrem. To není rozhovor o tom, jak se dítě chová ve škole. Je to hlubší. Psycholog se ptá na vývoj dítěte od narození: kdy začalo mluvit, jak se vyvíjelo společenské chování, jestli byly nějaké významné změny - stěhování, rozvod, ztráta blízké osoby. To je klíč. Mnohé problémy nejsou v dítěti - jsou v jeho životě.
Podle výzkumu Masarykovy univerzity je 87,4% odborníků přesvědčeno, že nejdůležitější je přímé pozorování. Ne testy, ne dotazníky - ale jak dítě reaguje, když hraje, když se ptá, když se zlobí. Většina dětí v první schůzce neřekne nic o tom, co cítí. Ale uvidíte to na hře, na tom, jak se dívá na rodiče, jak reaguje na nečekanou otázku.
Jaké nástroje se používají?
Nejčastější je, že dítě hraje. To zní jednoduše, ale není to jen hra. Psycholog používá projektivní testy - jako kreslení rodiny, příběhy s panáčky, hry s hračkami. Tyto testy neříkají: „Máš ADHD.“ Ale ukazují: „Když dítě vymyslí příběh, kde všichni jsou zlý, a ono je vždycky osamělé, to může být znak úzkosti.“
U starších dětí se používají i standardizované testy - například testy pozornosti, inteligence nebo emocionálního vývoje. Ale to není vše. Každý test má smysl jen v kontextu. Prof. Šmahelová z Masarykovky to říká jasně: „Samotný výsledek testu bez toho, co říkají rodiče a učitelé, je jako když vidíte jen jeden kousek puzzle.“
Kdo se zapojuje?
Diagnostika dětí není práce jen psychologa. Je to týmová práce. Zahrnuje:
- rodiče - jejich pozorování je nejcennější
- učitele - jak se dítě chová ve třídě, jestli má problémy s komunikací, spoluprací
- sociální pracovníky - pokud je v rodině napětí, finanční tíha, nebo nebezpečná situace
- pediatra - který může vyloučit fyzické příčiny (například štítná žláza, alergie, nedostatek spánku)
Například u podezření na poruchu autistického spektra se používá ADOS-2 - systém, kde dítě hraje s terapeutem podle pevného scénáře, a ten sleduje, jak reaguje na kontakt, jak hraje, jak rozumí jazyku. To trvá 60-90 minut a je jen jednou částí celého vyšetření.
Je to nákladné? Kdo to platí?
Veřejná zdravotní péče v ČR pokrývá 98,7% případů. Stačí doporučení od praktického lékaře - a dítě může projít kompletní diagnostikou zdarma. Cenu máte jen v případě, že si vyberete soukromou kliniku. Tam to může stát 6 500 až 12 000 Kč. Ale většina rodin volí veřejné zařízení - a to je správně. Většina specialistů v nemocnicích má stejnou kvalitu jako soukromí, jen mají delší čekací doby.
Ale tady je problém: průměrná doba čekání na první schůzku je 3,2 měsíce. V některých regionech, jako jsou Moravskoslezský nebo Jihomoravský kraj, může být i 5 měsíců. To je dlouho. A každý měsíc, co dítě čeká, je měsíc, kdy problém roste.
Co dělat, když čekáte?
Čekání na diagnostiku je strašně stresující. Ale neznamená to, že musíte jen sedět. Můžete začít už teď:
- Připravte dítě: Neříkejte mu: „Půjdeš na lékaře.“ Řekněte: „Půjdeš na hry s paní psycholožkou, která má spoustu hraček.“ Tím snížíte stres o 30% - podle výzkumu to zkracuje dobu testování.
- Sledujte chování: Zapište si, kdy se dítě neklidí, kdy se zlobí, kdy se stahuje. Například: „Po škole je 10 minut klidné, pak začne křičet.“
- Navštívejte školu: Požádejte učitele o písemný přehled. Jak se dítě chová ve třídě? Má problémy s přáteli? Je vždycky poslední, kdo se zapojí?
- Hledejte podporu: Spolky jako Rodiče.cz nebo Adicare.cz mají zdarma konzultace a příručky pro rodiče.
Co se stane po diagnostice?
Po 3-4 schůzkách (celkem 8-12 hodin) dostanete písemný posudek. Tam je napsáno: co je problém, jaký je stupeň, co doporučují. Ale to není konec. To je začátek.
Diagnostika sama o sobě neřeší problém. Musí následovat terapie. A tu je potřeba vybrat pečlivě. Někdy stačí rodinná terapie. Někdy potřebuje dítě individuální psychoterapii. Někdy je potřeba i léčba - například u ADHD. Ale to rozhoduje lékař, ne psycholog.
Největší chyba? Předpokládat, že po diagnostice je vše vyřešené. Není. To je jen první krok. Jako když vám lékař řekne: „Máte zvýšený krevní tlak.“ Neříká: „Už je to v pořádku.“
Co se mění v ČR v roce 2025?
Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo projekt „Raná diagnostika“. Cíl: snížit čekací dobu z 3,2 měsíce na 1 měsíc. Investuje 150 milionů korun na 15 nových center v regionech, kde je největší nedostatek specialistů.
Od ledna 2025 se bude používat nový český manuál pro diagnostiku dětí - přizpůsobený našemu kultura, jazyku a životním podmínkám. To je velký krok. Dříve se používaly americké nebo německé nástroje. Teď budou vytvořené pro děti v Brně, Ostravě, Plzni.
Ale problém zůstává: chybí 217 klinických psychologů pro děti. To je třetina potřebného počtu. A to znamená, že i když budou nová centra, nebudou mít, kdo tam bude pracovat.
Co dělat, když se cítíte ztraceně?
Nejste jediný. Každý pátý rodič v ČR se s tím setká. Ale neexistuje „správný“ způsob, jak na to. Některé rodiny se obrátí na psychologa hned. Některé čekají rok. Obě cesty jsou v pořádku. Důležité je jen jedno: nezatlačujte dítě. Neříkejte mu: „Musíš být silnější.“ Neříkejte: „To je jen fáze.“
Ono to není fáze. Je to signál. A signál se poslouchá. Nezahodíte ho. A nezahodíte ani dítě.
