Představte si, že jdete k lékaři s bolestí. Řeknete mu, že vás bolí břicho, a on se na vás podívá s nadsazeným úsměvem a řekne: „To je jen proto, abyste dostal léky.“ Cítíte se slyšet? Nebo spíše zmateně a odmítnutě? Přesně toto prožívají tisíce lidí s hraniční poruchou osobnosti, která je v Mezinárodní klasifikaci nemocí ICD-11 označována jako emočně nestabilní porucha osobnosti. Místo empatie často narazí na jedno slovo, které má sílu zničit důvěru ve chvíli: „manipulátor“. Tento mýtus není jen nešťastné slovíčko. Je to bariéra, která stojí mezi pacientem a uzdravením.

Kde se vzal ten negativní nálepka?

Abychom pochopili dnešní předsudky, musíme se podívat do historie. Termín „borderline“ (hraniční) poprvé použil psychiatr Adres Stern v roce 1938. V tu dobu vědci věřili, že tato porucha leží na hranici mezi neurozou a psychózou. Dnes víme, že tento popis nepřesný. Porucha nemá nic společného s bludy nebo halucinacemi typickými pro psychózy. Jde o hlubokou neschopnost regulovat emoce a udržet stabilní pocit sebe sama.

Pojem „hraniční“ se však zachytil a stal se základem pro pejorativní označení „hraničář“. V odborných kruzích i mezi laickou veřejností se toto slovo změnilo ze klinického termínu na urážku. Označuje člověka, který je obtížný, dravý a nepředvídatelný. Výzkumy ukazují, že hraniční porucha osobnosti je nejvíce stigmatizovanou diagnózou nejen mezi lidmi mimo medicínu, ale především mezi odborníky. Zdravotní sestry, lékaři i terapeutové mohou mít vnitřní přesvědčení, že pacienti s touto diagnózou jsou méně hodni péče nebo že jejich utrpení není tak reálné jako u jiných onemocnění.

Mýtus o manipulaci: Bolest vs. kontrola

Největším problémem je mylné vyhodnocování chování pacientů. Když člověk s HPO křičí, pláče nebo vyhrožuje sebepoškozením v momentě krize, terapeut ho může označit za manipulátora. Co to znamená? Manipulace je úmyslné jednání s cílem získat výhodu na úkor druhého. Je to chladnokrevná kalkulace. Pacienti s HPO však jednaj jinak. Jejich chování pramení z paniky, strachu z opuštění a nesnesitelné emocionální bolesti.

Alena Holá, kognitivně behaviorální terapeutka a schematerapeutka, vysvětluje, že to, co vypadá jako manipulace, je často disociace nebo zoufalý pokřik o pomoc. Psychika se snaží chránit člověka před emocemi, které jsou příliš silné na to, aby je zvládl. Pokud terapeut vidí pouze povrchové chování a ignoruje tuto vnitřní dynamiku, přehlíží skutečný problém. Místo validace bolesti dostane pacient varování, že „to dělá špatně“. To vede k internalizaci stigmatu - pacient začne věřit, že je opravdu zlý nebo nefunkční.

Důsledky stigmatu v ordinaci

Když se stigma dostane do ordinace, výsledky jsou katastrofální. Studie publikované v časopise Psychiatrie Pro Praxi ukázaly, že 65 % terapeutů cítí menší kompetenci při práci s pacienty s HPO. Čtyřicet dva procent jich dokonce uvedlo, že se snaží těmto pacientům vyhnout. Proč? Protože mají obavu, že budou „vyčerpáni“ nebo „manipulováni“. Tento postoj vytváří toxický kruh. Pacient cítí odpor terapeuta, což potvrdí jeho nejistotu ve vztazích, a tím se jeho příznaky zhorší.

Reálná čísla jsou ještě šokující. Průzkum spolku Nejsem psychopat z. s. z roku 2022 zahrnoval 157 respondentů s HPO. Výsledky? 89 % z nich zažilo stigmatizující jednání ze strany zdravotnického personálu. 76 % bylo během léčby přímo označeno za manipulátora. A 63 % ukončilo terapii předčasně právě kvůli těmto negativním zkušenostem. Jedna pacientka popsala svůj příběh takto: „Když jsem se pokusila vyjádřit svou bolest, terapeutka mi řekla, že to dělám jen proto, abych manipulovala a získala pozornost. Po tomto rozhovoru jsem přestala chodit na terapii na 2 roky.“

Tento odchod z terapie má vážné dopady. Pacienti s neřešenou HPO častěji končí v akutní péči po sebevražedných pokusech nebo při těžkých krizích. Podle profesora Martina Libíka, vedoucího Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, až 30 % pacientů s touto diagnózou odmítne léčbu vůbec zahájit z obavy před stigmatizací. Strach z toho, že budou označeni za „problémové“, je silnější než naděje na uzdravení.

Chybějící kapacity a dlouhé čekání

Situaci v České republice komplikuje i nedostatek specializované péče. Odhadovaný počet lidí s HPO je mezi 1,6 a 5,9 % populace, což představuje zhruba 170 000 až 630 000 osob. Přesto existuje v celé republice pouze pět specializovaných center pro léčbu této poruchy. Veřejné zdravotní pojišťovny nepokrývají dostatečný počet sezení, takže efektivní terapie je často dostupná pouze tištěným peněženkám.

Pouze 15 % psychoterapeutů v ČR má specializaci na léčbu HPO. Ti, kteří ji mají, často pracují na soukromé bázi. To znamená, že běžný člověk musí čekat roky na přístup ke kvalitní pomoci. Průměrně lidé vyhledávají pomoc až sedm let od nástupu prvních příznaků. Za tuto prodlevu může strach ze stigma. Lidé se bojí popsat své symptomy, protože vědí, jak budou vnímáni. 48 % pacientů se obává, že je lékař okamžitě označí za manipulátora, pokud zmíní své problémy s vztahy nebo emoce.

Jak by měla vypadat správná léčba?

Léčba hraniční poruchy osobnosti není jednoduchá, ale funguje. Klíčové je posunout se od modely „problémového pacienta“ k modelu „pacienta v bolesti“. Základními pilíři léčby jsou:

• Psychoedukace: Vysvětlení mechanismů poruchy pacientovi i jeho okolí.
• Specializovaná psychoterapie: Metody jako Dialektická behaviorální terapie (DBT) nebo schématerapie jsou zlatým standardem.
• Socioterapie a rehabilitace: Návrat k sociálním dovednostem a pracovnímu uplatnění.

Terapeut musí být připraven tolerovat vyšší úroveň emoční intenzity. Musí umět rozlišit, kdy jde o impulzivitu z bolesti, a kdy o skutečné porušení hranic. To vyžaduje speciální školení. Bez něj se i dobrý terapeut může ocitnout v situaci, kdy reaguje defensivně místo podpůrně. Jak upozorňuje MUDr. Jan Prášek, autor knihy Hraniční porucha osobnosti a její léčba, když terapeut vidí manipulaci tam, kde je bolest, ztrácí možnost nabídnout adekvátní podporu.

Pozitivní změny a naděje do budoucna

Není všechno černé. V posledních letech dochází k pomalým, ale pozitivním posunům. Projekt Hraniční světla zahájený v roce 2021 poskytuje školení pro zdravotnický personál zaměřená na redukci stigmatu. Dosud proškoloval 237 lékařů a 415 zdravotních sester v patnácti českých nemocnicích. Hodnocení po šesti měsících ukázalo 32% snížení stigmatizujícího jednání vůči pacientům. To je konkrétní důkaz, že vzdělávání funguje.

V roce 2022 přijal Český lékařský svaz doporučení, která zdůrazňují nutnost odlišovat chování spojené s HPO od manipulace. Národní program duševního zdraví plánuje zvýšit počet specializovaných center na deset do roku 2025. I přesto varují experti, že pokud nebude boj proti stigmatu pokračovat, změny budou povrchní. 68 % psychoterapeutů stále vnímá pacienty s HPO jako obtížnější než jiné skupiny. Mýtus o manipulaci je hluboce zakořeněn a jeho odstranění bude trvat déle než stavba nových budov.

Co můžete udělat vy?

Pokud jste pacient, nechte se odradit. Vaše bolest je reálná. Vaše potřeba lásky a stability je legitimní. Pokud jste terapeut nebo člen rodiny, zkuste změnit pohled. Místo otázky „Proč mě chce ovládnout?“ se zeptejte „Jakou bolest se snaží vyjádřit?“. Tato malá změna v mindsetu může otevřít dveře k terapii, která skutečně pomáhá. Stigma není jen sociální problém; je to zdravotní riziko. A můžeme ho překonat.